Jak se určuje skupina postižení – HealthInfo

1. Klasifikace používané při provádění lékařského a sociálního vyšetření občanů federálními státními institucemi lékařského a sociálního vyšetření vymezují hlavní druhy poruch funkcí lidského těla způsobené nemocemi, následky úrazů nebo vad a stupeň jejich závažnosti; hlavní kategorie lidské životní činnosti a stupeň závažnosti omezení těchto kategorií.

2. Kritéria používaná při provádění lékařského a sociálního vyšetření občanů federálními státními institucemi lékařského a sociálního vyšetření určují podmínky pro stanovení stupně omezení pracovní schopnosti a skupiny zdravotně postižených (kategorie „zdravotně postižené dítě“).

II. Klasifikace hlavních typů poruch tělesných funkcí a stupeň jejich závažnosti

3. Mezi hlavní typy poruch funkcí lidského těla patří:

• poruchy psychických funkcí (vnímání, pozornost, paměť, myšlení, intelekt, emoce, vůle, vědomí, chování, psychomotorické funkce);
• poruchy řečových a řečových funkcí (poruchy ústní (rhinolálie, dysartrie, koktavost, alálie, afázie) a písemné (dysgrafie, dyslexie), verbální a neverbální řeči, poruchy tvorby hlasu aj.);
• poruchy smyslových funkcí (zrak, sluch, čich, hmat, hmat, bolest, teplota a další typy citlivosti);
• poruchy statodynamických funkcí (motorické funkce hlavy, trupu, končetin, statika, koordinace pohybů);
• poruchy funkcí krevního oběhu, dýchání, trávení, vylučování, krvetvorby, metabolismu a energie, vnitřní sekrece, imunity;
• poruchy způsobené fyzickou deformací (deformace obličeje, hlavy, trupu, končetin vedoucí k vnější deformaci, abnormální otvory trávicího, močového, dýchacího traktu, abnormální velikosti těla).

4. Při komplexním hodnocení různých ukazatelů charakterizujících přetrvávající poruchy funkcí lidského těla se rozlišují čtyři stupně jejich závažnosti:

1 stupeň – drobná porušení;
2. stupeň – středně těžké postižení;
3. stupeň – těžké poruchy;
4. stupeň – výrazně vyjádřené poruchy.

III. Klasifikace hlavních kategorií lidské činnosti a míra závažnosti omezení těchto kategorií

5. Mezi hlavní kategorie lidské životní činnosti patří:

• schopnost sebeobsluhy;
• schopnost samostatného pohybu;
• schopnost orientace;
• schopnost komunikovat;
• schopnost ovládat své chování;
• schopnost učit se;
• schopnost pracovat.

6. Při komplexním hodnocení různých ukazatelů charakterizujících omezení hlavních kategorií lidské životní činnosti se rozlišují 3 stupně jejich závažnosti:

a) schopnost sebeobsluhy – schopnost osoby samostatně uspokojovat základní fyziologické potřeby, vykonávat každodenní činnosti v domácnosti, včetně dovedností osobní hygieny:

1. stupeň – schopnost samoobsluhy s delší časovou investicí, roztříštěná realizace, snížení objemu, v případě potřeby s využitím pomocných technických prostředků;

2. stupeň – schopnost sebeobsluhy s pravidelnou částečnou pomocí jiných osob, v případě potřeby s využitím pomocných technických prostředků;

3. stupeň – neschopnost postarat se o sebe, potřeba neustálé vnější pomoci a naprostá závislost na druhých lidech;

b) schopnost samostatného pohybu – schopnost samostatného pohybu v prostoru, udržení tělesné rovnováhy při pohybu, klidu a při změně polohy těla a používání veřejné dopravy:

1. stupeň – schopnost samostatného pohybu s delší časovou investicí, roztříštěné provedení a zmenšení vzdálenosti s využitím pomocných technických prostředků, je-li to nutné;

2. stupeň – schopnost samostatného pohybu s pravidelnou částečnou pomocí ostatních osob, v případě potřeby s využitím pomocných technických prostředků;

3. stupeň – neschopnost samostatného pohybu a potřeba neustálé pomoci okolí;

c) orientační schopnost – schopnost adekvátně vnímat okolní prostředí, posuzovat situaci, schopnost určit čas a místo:

1. stupeň – schopnost orientovat se pouze ve známé situaci samostatně a/nebo s pomocí pomocných technických prostředků;

2. stupeň – schopnost navigace s pravidelnou částečnou pomocí jiných osob, v případě potřeby s použitím pomocných technických prostředků;

3. stupeň – neschopnost orientace (dezorientace) a nutnost neustálé pomoci a/nebo dohledu jiných osob;

d) schopnost komunikace – schopnost navazovat kontakty mezi lidmi prostřednictvím vnímání, zpracování a přenosu informací:

1. stupeň – schopnost komunikace s poklesem rychlosti a objemu příjmu a přenosu informací; použití pomocných technických prostředků pomoci, je-li to nutné;

2. stupeň – schopnost komunikace s pravidelnou částečnou pomocí ostatních osob, v případě potřeby s využitím pomocných technických prostředků;

3. stupeň – neschopnost komunikace a potřeba neustálé pomoci okolí;

d) schopnost ovládat své chování – schopnost uvědomovat si sebe sama a chovat se přiměřeně s ohledem na sociální, právní, morální a etické normy:

1. stupeň – periodicky se objevující omezení schopnosti ovládat své chování v obtížných životních situacích a (nebo) neustálé potíže s plněním rolí ovlivňujících jednotlivé oblasti života s možností částečné sebekorekce;

2. stupeň – neustálý pokles kritiky vlastního chování a okolního prostředí s možností částečné nápravy pouze s pravidelnou pomocí druhých lidí;

3. stupeň – neschopnost ovládat své chování, nemožnost ho korigovat, potřeba neustálé pomoci (dohledu) druhých lidí;

e) schopnost učit se – schopnost vnímat, zapamatovat si, asimilovat a reprodukovat znalosti (všeobecně vzdělávací, odborné atd.), ovládat dovednosti a schopnosti (profesní, sociální, kulturní, každodenní):

1. stupeň – schopnost učit se, jakož i získat vzdělání určitého stupně v rámci státních vzdělávacích standardů ve všeobecných vzdělávacích institucích za použití speciálních vyučovacích metod, speciálního vyučovacího režimu, v případě potřeby s využitím pomocných technických prostředků a technologií;

2. stupeň – schopnost učit se pouze ve speciálních (nápravných) vzdělávacích zařízeních pro studenty a žáky s mentálním postižením nebo doma s využitím speciálních programů s využitím pomocných technických prostředků a technologií, je-li to nutné;

3. stupeň – porucha učení;

g) pracovní schopnost – schopnost vykonávat pracovní činnosti v souladu s požadavky na obsah, objem, kvalitu a podmínky výkonu práce:

1. stupeň – schopnost vykonávat pracovní činnosti za běžných pracovních podmínek s poklesem kvalifikace, závažnosti, intenzity a (nebo) snížením objemu práce, neschopnost dále vykonávat hlavní povolání při zachování schopnosti vykonávat pracovní činnosti nižší kvalifikace za běžných pracovních podmínek;

2. stupeň – způsobilost vykonávat pracovní činnosti ve speciálně vytvořených pracovních podmínkách, za použití pomocných technických prostředků a (nebo) s pomocí jiných osob;

3. stupeň – pracovní neschopnost nebo nemožnost (kontraindikace) práce.

7. Míra omezení hlavních kategorií životní činnosti člověka se stanoví na základě posouzení jejich odchylky od normy odpovídající určitému období (věku) biologického vývoje člověka.

IV. Kritéria pro stanovení stupně omezení pracovní schopnosti

8. Schopnost pracovat zahrnuje:

• schopnost člověka reprodukovat speciální odborné znalosti, dovednosti a schopnosti formou produktivní a efektivní práce;
• způsobilost osoby vykonávat pracovní činnosti na pracovišti, které nevyžaduje změny hygienických a hygienických pracovních podmínek, dodatečná opatření pro organizaci práce, speciální vybavení a zařízení, směnnost, tempo, objem a náročnost práce;
• schopnost člověka komunikovat s ostatními lidmi v sociálních a pracovních vztazích;
• schopnost motivovat k práci;
• schopnost dodržovat pracovní rozvrh;
• schopnost organizovat si pracovní den (organizovat pracovní proces v časové posloupnosti).

9. Hodnocení ukazatelů pracovní schopnosti se provádí s přihlédnutím k dosavadním odborným znalostem, dovednostem a schopnostem.

10. Kritériem pro stanovení I. stupně omezení pracovní schopnosti je porucha zdraví s trvalým středně těžkým postižením tělesných funkcí způsobená nemocemi, následky úrazů nebo vad, vedoucí ke snížení kvalifikace, objemu, náročnosti a náročnosti vykonávané práce, nemožnost dále vykonávat hlavní profesi s možností vykonávat jiné druhy práce nižší kvalifikace za běžných pracovních podmínek v těchto případech:

• při výkonu práce za běžných pracovních podmínek v hlavní profesi se snížením objemu výrobní činnosti nejméně 2x snížení náročnosti práce nejméně o dvě třídy;
• při převedení na jinou práci nižší kvalifikace za běžných pracovních podmínek z důvodu nemožnosti pokračovat v práci v hlavní profesi.

11. Kritériem pro stanovení 2. stupně omezení pracovní schopnosti je porucha zdraví s trvalou, výraznou poruchou tělesných funkcí, způsobená nemocemi, následky úrazů nebo vad, při které je možné vykonávat pracovní činnosti ve speciálně vytvořených pracovních podmínkách, za použití pomocných technických prostředků a (nebo) s pomocí jiných osob.

12. Kritériem pro stanovení 3. stupně omezení pracovní schopnosti je porucha zdraví s trvalou, výrazně vyjádřenou poruchou funkcí organismu, způsobená nemocemi, následky úrazů nebo vad, vedoucí k úplné pracovní neschopnosti, a to i ve speciálně vytvořených podmínkách, nebo kontraindikace k práci.

V. Kritéria pro vytváření skupin zdravotně postižených

13. Kritériem pro určení první skupiny zdravotního postižení je poškození zdraví osoby s trvalou, výrazně vyjádřenou poruchou funkcí organismu, způsobenou nemocemi, následky úrazů nebo vad, vedoucí k omezení jedné z následujících kategorií životních aktivit nebo jejich kombinace a vyvolávající potřebu sociální ochrany:

• schopnosti sebeobsluhy třetího stupně;
• pohyblivost třetího stupně;
• orientační schopnosti třetího stupně;
• komunikační dovednosti třetího stupně;
• schopnost ovládat své chování do třetího stupně.

14. Kritériem pro stanovení druhé skupiny invalidity je porušení zdraví osoby s trvalou, výraznou poruchou tělesných funkcí, způsobená nemocemi, následky úrazů nebo vad, vedoucí k omezení jedné z následujících kategorií životních aktivit nebo jejich kombinace a vyvolávající potřebu sociální ochrany:

• schopnosti sebeobsluhy druhého stupně;
• pohyblivost druhého stupně;
• orientační schopnosti druhého stupně;
• komunikační dovednosti druhého stupně;
• schopnost ovládat své chování druhého stupně;
• schopnost učení třetího a druhého stupně;
• pracovní schopnost třetího a druhého stupně.

15. Kritériem pro určení třetí skupiny invalidity je porušení zdraví osoby s trvalou středně těžkou poruchou tělesných funkcí způsobenou nemocemi, následky úrazů nebo vad, vedoucí k omezení pracovní schopnosti I. stupně nebo omezení následujících kategorií životních aktivit v jejich různých kombinacích a vyvolávající potřebu její sociální ochrany:

• schopnosti sebeobsluhy prvního stupně;
• pohybové schopnosti prvního stupně;
• orientační schopnosti prvního stupně;
• komunikační dovednosti prvního stupně;
• schopnost ovládat své chování prvního stupně;
• schopnost učit se prvního stupně.

16. Kategorie „zdravotně postižené dítě“ je definována v případě omezení životních aktivit jakékoli kategorie a jakéhokoli ze tří stupňů závažnosti (které se posuzují podle věkové normy), které vyžadují sociální ochranu.