Vlastní použití glukometru lidmi bez cukrovky

Je samozřejmé, že jmenování a výběr adekvátní terapie, edukace pacienta o základech života s diabetem, metodách selfmonitoringu glukózy v krvi, pravidlech pro změnu dávky léku atd. musí provádět kvalifikovaný zdravotnický personál. K tomuto účelu pracují nejen endokrinologové a diabetologové v ambulancích a nemocnicích, ale také tzv. Školy pro lidi s diabetem. Nejdůležitější roli při zvládání onemocnění má však pacient sám, protože pouze on dodržováním či nedodržováním doporučení, dodržováním/nedodržováním diety, měřením/neměřením hladiny glukózy v krvi může vznik komplikací diabetu buď předejít/oddálit, nebo naopak jejich vývoj nepříznivým směrem urychlit. Vlastní měření glykémie pacientem pomocí glukometru je nedílnou součástí léčby diabetu. Všechny moderní algoritmy a doporučení pro léčbu a management pacientů s diabetes mellitus 1. i 2. typu navrhují selfmonitoring glykémie s vedením selfmonitoringového deníku [20–22].

Každý pacient s diabetem proto potřebuje vlastní přístroj na měření hladiny glukózy v krvi (glukometr). Možnost selfmonitoringu by měla být prodiskutována ihned po diagnóze diabetu a trénink v selfmonitoringu by měl být zařazen do tréninkových programů. Frekvenci a intenzitu selfmonitoringu volí lékař pro každého pacienta individuálně. Využití selfmonitoringu navíc zahrnuje pravidelné sledování kvality a spolehlivosti stanovení glykémie pomocí glukometru.

Nejdůležitější časové body pro testování kontroly glykémie jsou: před hlavními jídly, 2 hodiny po začátku jídla, před spaním, při náhlé změně pohody nebo při výskytu příznaků hypoglykémie. Omezení selfmonitoringu glykémie jsou: bolestivost, invazivnost postupu odběru krve k testování, nedostatečná přesnost při nesprávném použití a relativně vysoká cena testovacích proužků.

Frekvenci testování je nutné konzultovat s ošetřujícím lékařem a může se pohybovat v poměrně širokých mezích. Existují však obecná doporučení Mezinárodní diabetologické federace (IDF), která rozlišují frekvenci selfmonitoringu v závislosti na typu terapie snižující hladinu glukózy u pacienta [23].

Vysoká frekvence testování znamená měření glykémie:
– před každým jídlem, 2 hodiny po jídle a před spaním (nejméně 3x denně),
– někdy dodatečné měření ve 3 hodiny ráno,

– nezbytné k dosažení ideální hladiny cukru v krvi u pacientů s diabetem 1. typu a pacientů s diabetem 2. typu, kteří dostávají intenzivní inzulínovou terapii;

Průměrná frekvence testování zahrnuje měření glykémie:
– 2x denně,
– 4-7x týdně,

– nezbytné pro ideální kontrolu u pacientů s diabetem 2. typu, kteří dostávají perorální hypoglykemické léky a/nebo 1–2 injekce inzulínu denně;

Nízkofrekvenční měření glykémie je 1–4krát týdně a doporučuje se u pacientů s diabetem 2. typu, kteří dosáhli cílových hodnot glykémie a jsou na léčbě s nízkým rizikem rozvoje hypoglykemických reakcí: dieta/cvičení; metformin, akarbóza, glitazony, agonisté glukagonu podobného peptidu-1, inhibitory dipeptidylpeptidázy typu 4.

Další selfmonitoring je navíc nezbytný v následujících situacích: akutní onemocnění (nebo exacerbace chronických onemocnění), změny terapie, epizody asymptomatické hypoglykémie, zhoršení hodnot HbA1C, stres, změny stravy, fyzická aktivita, těhotenství. Doporučení IDF naznačují, že těhotné ženy s diabetem by si měly pokud možno co nejčastěji provádět selfmonitoring glykémie [24]. Kromě obvyklých testovacích bodů v těhotenství se doporučuje sledovat GK nejen 2, ale i 1 hodinu po jídle, vždy před spaním, někdy ve 3 a v 6 hodin.

Přečtěte si více

Jak správně aplikovat oční krém: schéma a technologie

I přes přítomnost velké paměťové kapacity v moderních glukometrech, kde se ukládají naměřené hodnoty glykémie, je pro pacienta nesmírně důležité vést si deník sebekontroly. Správně vyplněný sebemonitorovací deník je neocenitelným zdrojem informací pro určitá rozhodnutí ošetřujícího lékaře.

Analýzou záznamů a identifikací určitých vzorců může pacient, nezávisle nebo s pomocí lékaře, upravit denní režim, dietu a režim užívání hypoglykemických léků tak, aby neustále udržoval hladinu glykémie blízko optimální a zároveň se vyhnul hypoglykemickým reakcím.

V dnešní době, díky popularizaci znalostí o cukrovce, širokým možnostem získávání informací (TV, internet, tisk) si lidé často pořizují glukometr, aniž by měli cukrovku. Stává se dobrým pravidlem mít v rodině nejen teploměr a tonometr, ale i glukometr. Pravidelným měřením kontroly glykémie může člověk u sebe nebo u příbuzného, přítele apod. mít podezření na cukrovku nebo ranou poruchu metabolismu sacharidů. Je však důležité pamatovat na to, že stanovení glykémie pro diagnostické účely by mělo být prováděno pouze na certifikovaných biochemických analyzátorech. Přenosné glukometry se pro tyto účely nedoporučují pro poměrně velkou chybu měření [19]. Údaje získané pomocí glukometru je proto nutné ověřit opakovaným stanovením glykémie v laboratorních podmínkách, orálním glukózovým tolerančním testem se 75 g glukózy a/nebo stanovením hladiny glykovaného hemoglobinu.

Vlastní sledování onemocnění

Spolu s prudkým nárůstem počtu pacientů dochází k aktivnímu vývoji účinných prostředků kontroly diabetu. Objevují se nejen nové léky ze známých farmakologických skupin (biguanidy, sulfonylurea, inzulín, glitazony aj.), ale i celé skupiny léků, které byly dříve v klinické praxi nedostupné (agonisté glukagonu podobného peptidu-1, inhibitory dipeptidylpeptidázy typu 4). Kromě toho se neustále zdokonalují a zdokonalují metody sledování hladiny glukózy v krvi (nové, moderní, přesnější glukometry, systémy kontinuálního monitorování hladiny glukózy v krvi), objevují se pohodlnější a fyziologické způsoby aplikace inzulínu (jednorázové injekční pera, nositelné inzulínové dávkovače – tzv. inzulínové pumpy).

Přečtěte si více

Nejvíce medonosné jetele

Vysoká frekvence testování znamená měření glykémie:

před každým jídlem, 2 hodiny po jídle a před spaním (nejméně 3x denně),
denně,
někdy další rozměr ve 3 ráno,
nezbytné k dosažení ideální hladiny cukru v krvi u pacientů s diabetem 1. typu a pacientů s diabetem 2. typu, kteří dostávají intenzivní inzulínovou terapii;
Průměrná frekvence testování zahrnuje měření glykémie:
- 2krát denně
- 4-7x týdně
- nezbytné pro ideální kontrolu u pacientů s diabetem 2. typu, kteří dostávají perorální hypoglykemické léky a/nebo 1–2 injekce inzulínu denně;
Nízkofrekvenční měření glykémie je 1–4krát týdně a doporučuje se u pacientů s diabetem 2. typu, kteří dosáhli cílových hodnot glykémie a jsou na léčbě s nízkým rizikem rozvoje hypoglykemických reakcí: dieta/cvičení; metformin, akarbóza, glitazony, agonisté glukagonu podobného peptidu-1, inhibitory dipeptidylpeptidázy typu 4.

Další selfmonitoring je navíc nezbytný v následujících situacích: akutní onemocnění (nebo exacerbace chronických onemocnění), změny terapie, epizody asymptomatické hypoglykémie, zhoršení hodnot HbA1C, stres, změny stravy, fyzická aktivita, těhotenství. Doporučení IDF naznačují, že těhotné ženy s diabetem by si měly pokud možno co nejčastěji provádět selfmonitoring glykémie [24]. Kromě obvyklých testovacích bodů v těhotenství se doporučuje sledovat GK nejen 2, ale i 1 hodinu po jídle, vždy před spaním, někdy ve 3 a v 6 hodin.
I přes přítomnost velké paměťové kapacity v moderních glukometrech, kde se ukládají naměřené hodnoty glykémie, je pro pacienta nesmírně důležité vést si deník sebekontroly. Správně vyplněný sebemonitorovací deník je neocenitelným zdrojem informací pro určitá rozhodnutí ošetřujícího lékaře.

Analýzou záznamů a identifikací určitých vzorců může pacient, nezávisle nebo s pomocí lékaře, upravit denní režim, dietu a režim užívání hypoglykemických léků tak, aby neustále udržoval hladinu glykémie blízko optimální a zároveň se vyhnul hypoglykemickým reakcím.

Pro vlastní monitorování hladiny glukózy v krvi jsou glukometry On Call Plus, eBsensor a Contour TS vynikající volbou z hlediska ceny a kvality. Rozpočtové testovací proužky pro tato zařízení jsou obrovskou výhodou pro pravidelné měření hladiny cukru v krvi.