Kanár zpívá jasně (Andrej Voron 2) /

Svého prvního kanárka jsem si pořídil na podzim roku 1996; s dědečkem jsme šli na výstavu, kde prodávali štěňata a koťata, ale i andulky a kanáry.

Byli tam kanáři a kdybych byla s maminkou, vrátili bychom se s kanárkem, ale byla jsem s dědečkem a ten nechtěl utratit ani za kanárka, natož za kanárka. Nakonec jsme koupili bílého kanárka se sotva znatelnou žlutí na křídlech – ne proto, že bych si ho vybrala já, byl prostě levnější než všichni ostatní. Ale aspoň to bylo něco!

I když pro ni nebylo moc využití: skákala po kleci, tiše štěbetala, klovala do jídla a to bylo vše. Nepůsobila mi žádnou zvláštní radost, i když jsem se o ni vždycky dobře starala; tento kanárek žil krátce, jen do ledna 1997, kdy si ho kvůli babiččině nedopatření odvezla naše kočka.

Babička ptáka odnesla, ale než jsem přišel ze školy domů, kanárek vypadal opravdu špatně, i když se plazil po dně klece a dokonce se snažil klovat. Kočka už jednou chytila kanárka za tlapku: podařilo se jí ji prokousnout přímo skrz mříže. Tlapa byla krvavá, ale ne zlomená a kanárek přežil.

Ale teď bylo všechno mnohem vážnější, i když bez krve; pták uhynul následující ráno (byl to den volna) před mýma očima: najednou se převrátil na záda, jako by koktal, třepotal se a to bylo vše.

V té době jsme měli také andulku: nelíbila se mi, a tak jsme ji nakonec v obchodě se zvířaty vyměnili za kanárka. Tenhle kanárek byl krásný: hnědý s oranžovou a bílou; velmi brzy začal zpívat.

Zpěv by se ale dal nazvat spíše štěbetáním: až mnohem později jsem se dozvěděl, že v obchodech se zvířaty prakticky žádné dobře zpívající kanáry nejsou – je nutné je kupovat přímo od chovatelů (ideálně).

Ale tento kanárek se ukázal být mnohem vtipnější než bílá samice: jako čížek vám bral jídlo z rukou a zábavně vám kloval do prstů. V létě málem dvakrát zemřel: jednou kvůli kočce, která ho, stejně jako bílého kanárka, chytila za tlapku skrz mříže.

Pták zakřičel, maminka to slyšela a odehnala kočku – a jindy maminka šla na daču a zapomněla nalít vodu a dát jídlo. Tak jsme s babičkou jeli do města a kanárek přežil.

Moc jsem mu chtěl pár. Proto jsme s dědečkem v neděli v prosinci 1998 šli na Polylustrovský trh; kanáry tam byly levnější než na výstavě a dědeček byl vždycky pevně přesvědčený, že čím levnější, tím lepší.

Nakonec jsme koupili červenou (zrzavou) samici, která, jak se ukázalo už doma, byla nemocná: neustále těžce dýchala. Téměř okamžitě se však začala pářit s kanárkem, brzy snesla 4 vejce a posadila se k inkubaci. Kanárek se někdy také inkuboval a neméně horlivě než samice.

Nemohla jsem být šťastnější; když se však mláďata vylíhla, rodiče je z nějakého důvodu nekrmili a mláďata uhynula. Pak snesla znovu 4 vejce a posadila se. Tentokrát se ale vylíhla jen dvě: jedno vejce bylo neoplodněné a druhé obsahovalo plně vyvinuté mrtvé mládě. Živá mláďata opět nikdo nekrmil a brzy také uhynula.

Chtěli jsme vyměnit tohoto kanárka za jiného, ale na trhu nikdo nevyměnil: nejspíš je odplašila dušnost. Nakonec jsme zašli do zverimexu – do toho samého, kde jsme vyměnili andulku za kanárka, a tam se nám podařilo vyměnit naši samici za jinou.

Pravda, všichni kanáři tam byli nazelenalí, jako divocí, ale dostali jsme zdravou samici. Místo naší nemocné. Ale kanárek si na ni zvykal mnohem déle; nakonec pták začal lézt do hnízda, ale nikdy nesnesl vajíčka.

Tak žili až do listopadu 1998, kdy oba náhle onemocněli a zemřeli. Dalšího kanárka – krásného, zářivě žlutého – jsem si koupil na trhu po smrti mého dědečka, na podzim roku 2003. Babička s ním ráda komunikovala, ale já jsem se staral o jeho klid. Ten kanárek ale dlouho nežil: když ho pustili, nějak se mu podařilo zlomit si tlapku, dva týdny seděl na jedné noze a zemřel.

Pouze o 10 let později mi kamarádka dala svého vlastního, také zářivě žlutého kanárka: žila v jedné místnosti se dvěma kočkami a ptáček byl ve stresu – skoro nezpíval. Ale ten můj zpívat začal!

A v lednu 2014 jsem na Avitu našla krásnou růžovou samici, kterou prodal chovatel nedaleko mého domu; tato kanárka dobře kladla vajíčka a seděla na nich spolu se samcem, ale všechna vajíčka se vždy ukázala být prázdná: zde byl problém jednoznačně v samci.

Po čtvrtém neúspěchu jsem hnízdo odstranil; na podzim roku 2014 kanárek přestal zpívat, hodně zhubl a uhynul; poté jsem samici daroval zdarma přátelům.

Takovou smůlu jsem měl na kanáry a už jsem je nechoval. I když je mnoho lidí mělo, pravidelně se rozmnožovali a žili dlouho.