Jakou velikost má rejsek?
Na Zemi existuje mnoho zvířat: známých i neznámých, vzácných i četných. A pokud je nějaké zvíře dobře známé, pak je s největší pravděpodobností docela běžné. Existují však výjimky a mezi nimi jsou i zástupci čeledi rejsců. Mnoho z nich je docela běžných a dokonce i četných, ale většina lidí je nezná. Tento článek bude o nich hovořit, protože tato zvířata žijí také v Chersonské oblasti.
Malí lovci
Rejsci jsou malí a vedou tajnůstkářský způsob života. Žijí v husté trávě, spadaném listí a podobných odlehlých místech. Protože jsou tato zvířata opatrná a hbitá, jsou zřídka viděna. Navzdory svému jménu si rejsci téměř nikdy nedělají díry: obsazují ty, které patří malým hlodavcům a velkému hmyzu. Rejsci se živí právě tímto hmyzem a mladými hlodavci. A někdy útočí na dospělé myši, které jsou mnohem větší než ony, zabíjejí je a sežerou! Mimochodem, existuje ještě jeden důvod, proč o rejscích ví tak málo lidí. Faktem je, že ti, kteří je viděli (obvykle krátce), si myslí, že jsou to nějaké myši. Můžeme říci, že pro tato zvířata je takový zmatek nejen nepříjemný, ale i urážlivý.
Zvíře „úctyhodného“ věku
Obecně mají rejsci blíže k opicím a lidem než k hlodavcům. Věc se má tak, že tito malí lovci patří do řádu hmyzožravců – jako ježci, krtci a desmani. Tento řád je velmi starý: jen některá exotická australská zvířata mají „úctyhodnější“ věk. Země se ještě třásla pod dupáním dinosaurů a už po ní pobíhala hbitá zvířátka. Od té doby se hmyzožravci jen málo změnili a moderní druhy se od svých předků příliš neliší.
A hlodavci se objevili o něco později. Takže kupodivu jsou nám rejsci blíž než jeleni, kuny a myši! No, každý si může sám prohlédnout, že všichni hmyzožravci jsou skutečně příbuzné druhy. Všichni mají charakteristický, „podpisový“ rys – dlouhý nos protažený do sosáku. Mají ho ježci, krtci i rejsci.
Tito malí a drobní lovci žijí téměř po celém světě – chybí pouze v Austrálii a Antarktidě. Všude ale preferují vlhká nebo ne příliš suchá místa.
Naši sousedé
V tomto smyslu není Chersonská oblast výjimkou. Hlavními stanovišti rejsků jsou záplavové oblasti, břehy ústí Dněpru a Bugu a prohlubně na Oleškovských píscích. Mimochodem, malé vodní plochy v těchto píscích mají místní název – sagi. Není proto náhodou, že se těmto zvířatům říká „záplavové“ nebo „ságové“ myši.
Máme 5 nebo 6 druhů rejsců. Jsou to 2 druhy rejsců bělozubých a 2 druhy rejsců obecných. Názvy jsou dány z nějakého důvodu: rejsci bělozubí mají bílou sklovinu, zatímco rejsci obecní mají sklovinu nahnědlou. Tuto barvu mají od útlého věku a nesouvisí to s konzumací sladkostí.
Vodní rejsci jsou mimořádně unikátní: žijí blízko vody, skvěle plavou a potápějí se a loví vodní bezobratlé. Ale podívejte se, kolik jich tu máme. Jeden druh byl objeven po více než 6 letech, kdy se s malým vodním rejskem žádný zoolog nesetkal. Ale možná existuje ještě druhý – vodní rejsek obecný.
Ano, stále máme co hledat a objevovat: kdyby jen byla touha!
Lidský zásah je destruktivní
Lidská činnost je silným faktorem ovlivňujícím životní prostředí. Pro drtivou většinu zvířat je buď nebezpečná, nebo jednoduše destruktivní. Kupodivu mají lidé vliv i na takový druh, jako je rejsek obecný. Samozřejmě je nikdo nechytá pro srst ani maso, ale změna stanovišť a znečištění udělaly své. Například v Chersonské oblasti žije 5-6 druhů rejsců a 2 z nich (rejsek malý a rejsek bělozubý) jsou uvedeny v Červené knize Ukrajiny.
Jevgenij Roman, biolog
„Sobotní vydání“. – č. 13 (489). – 25.03.2011. 4. XNUMX. – s. XNUMX
© 2005 — 2025 artkavun.kherson.ua
© 2004 — 2025 vývoj: Jaroslav Poleschuk
Promiňte!
Obsah na portálu je zpravidla uveden v původním jazyce, takže překlady do různých jazyků nemohou být identické.
Je možné, že k tomuto tématu existuje více informací v ruském nebo ukrajinském překladu.
Autoři nesou odpovědnost za informace obsažené v materiálech.
Názor redakce se může lišit od názoru autora.
Za reklamu jsou zodpovědní inzerenti.
Zavalinka v poslíčcích
Kdo je v bloku
Prosím
zanechávat komentáře k příspěvkům a dávat hodnocení.
Kdo je v bloku
Rejsci
SDÍLEJTE PŘÍSPĚVEK NA SVÉM ÚČTU
Komentáře (1)
22.05.2014 16: 48
Slyšeli jste něco o rejscích? Jedí hodně. V závislosti na druhu a velikosti totiž každý rejsek potřebuje denně zkonzumovat jedenapůlkrát až dvakrát více potravy, než sám váží. A to navzdory skutečnosti, že zástupci rodiny rejsků jsou nejmenšími savci na planetě. Co by se stalo, kdyby byly velikosti alespoň psa?
Nic zvláštního by se ale nestalo – pak by jedli mnohem méně, asi tolik jako kterékoli jiné zvíře velikosti psa: malý rejsek sežere hodně ne proto, že je rejsek, ale proto, že je malý. Čím menší teplokrevní živočichové jsou, tím rychleji ztrácejí teplo a tím rychleji potřebují doplnit energetické ztráty. Proto se rejsci krmí téměř nepřetržitě, nemají ani čas pořádně spát, spí v záchvatech a startech podle vlastního rozvrhu, a čím menší rejsek, tím více cyklů spánku a bdění má během dne; U malého rejska (Sorex minutissimus) je tedy den rozdělen do 78 intervalů. Tato zvířata umírají hladem (opět v závislosti na velikosti) během 5-9 hodin v létě a ještě rychleji v zimě – za 3-4 hodiny. Nejhorší pro ně je, že stejně jako ostatní malí netopýři ani rejsci pořádně nevědí, jak přejít do prodloužené zavěšené animace, i když se o to snaží (pokud je nedostatek jídla, upadají do strnulosti místo spánku s poklesem těla teplota), takže jsou nuceni být aktivní ve dne i v noci, v zimě i v létě.
V létě se rejsci živí hlavně živočišnou potravou – členovci, červy, stejně jako kořist větší než oni sami, například ještěrky a myši, a podle pověstí je dokážou jíst spolu s kostmi. Včelaři tvrdí, že rejsek, jako je ten na obrázku, dokáže sám vyprázdnit celý úl a přejít k dalšímu. A to je možná jediná škoda od rejsků, zbytek je čistý přínos: populace těchto zvířat žijících na 1 hektaru absorbuje 5 až 20 kg různého hmyzu za měsíc a 100-200 kg za rok. Obžerství má přirozený vedlejší účinek – rejsci silně kakají, čímž výrazně přispívají k tvorbě půdy.
V zimě je nedostatek členovců a zvyšuje se potřeba energie, rejsci jsou nuceni přidávat do svého jídelníčku semena a využívat schopnost zvanou „Dehnelův fenomén“ – jejich tělesná velikost včetně lebky a hmotnost mozku se zmenšují. Na jaře zvířata znovu dorostou a znovu jim naroste mozek. A rejsci mají mozek – Bůh všem žehnej, jejich hmotnost je asi 1/10 jejich tělesné hmotnosti, což je více než u jakéhokoli jiného savce, včetně člověka. Kromě mozku evoluce obdařila tato zvířata schopností echolokace a vodního rejsce (jediný vodní druh) – také paralyzujícími slinami, díky kterým bezobratlí, které jí pokousají, zůstávají 3–5 dní nehybní a svěží. Výše zmíněný vodní rejsek patří do stejné podčeledi jako rejsci – rejsci a jejich zuby jsou opravdu hnědé – jejich sklovina je pro větší pevnost vyztužena železnými pigmenty. Výměna mléčných zubů probíhá ještě v matčině děloze.
Rejsky nehrabou zemi – jejich tlapky se k tomu špatně hodí. Používají hotové nory hlodavců a častěji – prostě žijí v lesním odpadu. A tak se jim říká, protože se „hrabou“ v zemi – pomocí prodlouženého nosu-proboscis hledají hmyz ukrytý v horní vrstvě kypré půdy. Jejich hlavním nástrojem pro orientaci v noci mezi propletením kořenů a stonků je kromě čichu a hmatu echolokace. Lovecké stezky rejsky jsou postaveny tak, že za jeden den snědí jen malou část svého teritoria a vrátí se k němu až po několika dnech, kdy se jí obnoví zásoby potravy. A velikost tohoto teritoria závisí na ročním období. Na podzim, kdy se počet rejsců díky mláďatům narozeným v létě výrazně zvýší, jedno zvíře získá malou plochu 300–500 m². V zimě mnoho zvířat uhyne a na jaře ta, která přežijí, získají přibližně dvakrát větší plochy – je čas na potomstvo.
Přes léto se jim podaří dát vzniknout dvěma až třem odchovům mladých rejsků. V červenci až srpnu dosahuje počet rejsků maxima – průměrně 40 zvířat na hektar, a poté opět klesá, jak hynou stará zvířata, která přežila svou životnost. Během prvního roku mladý a hravý rejsek roste a nabírá na síle, ale ještě nedosahuje pohlavní dospělosti. Po přezimování, má-li štěstí a zůstane naživu, je již schopna rozmnožování a po splnění této povinnosti vůči přírodě umírá a přenechává své loviště další generaci. Tak se točí kolo života.
Mláďata rostou rychle a aby nepřišla o matku, mají zajímavý trik – když je čas hledat novou díru nebo nutnost donutí rodinu opustit úkryt, jedno z mláďat chytne matku za zadek, zatímco druhé mládě chytne za zadek mláděte, které se již matky drží, a tak dále. A takhle improvizovaný vlak jede po hladině. Za jednu noc putorak snadno urazí asi 8 kilometrů. Někdy vlak uvízne, protože matka má své vlastní plány, zatímco mláďata nikdy nepromeškají příležitost chytit se matky, pokud náhle proběhne kolem. Vypadá to nesmírně legračně. A když se děti unaví neustálým hledáním matky, schoulí se k sobě a usnou, protože vědí jistě, že je jejich starostlivá matka neopustí a určitě přijde. To se vždycky stane, matka spadne jako hurikán na ospalé království a nový vlak se vydá na cestu.
Navzdory tvrdému boji se našemu hrdinovi nepodařilo takového nepřítele porazit.
Co se týče počtu druhů, rejsci zaujímají mezi savci 3. místo – po hlodavcích a netopýrech. A co se týče počtu jedinců, jsou lídry, jen raději nepatří do oka.