Gotický styl


Gotický sloh se rozvinul ve Francouzském království v polovině 12. století. Ve středověku se tomu říkalo „francouzský způsob“. Později se objevil termín „gotický“.
V představách renesančních Italů byl tento styl, stejně jako celý středověk, produktem jednoho z nejpočetnějších „barbarských“ kmenů, které vtrhly na území Západořímské říše – Gótů. Termín je nepřesný, ale nakonec se pro tento přední styl západoevropského umění od poloviny 12. do 15. století ustálil. V řadě zemí gotický styl existoval i v 16. století. V Itálii byl naopak již v 15. století vytlačen novými tradicemi.
- špičatý oblouk;
- volný prostor směřující nahoru a směrem k oltáři;
- velká okna, někdy téměř nahrazující zeď;
- jasně vyjádřený design;
- rámový základ budovy;
- prodloužení vertikálních proporcí;
- prolamovaný vyřezávaný dekor;
- dynamika v kompozičním řešení a v interpretaci architektonických forem.
Architektura nadále dominovala syntéze umění, a proto prvky obrazové (vitráže, fresky, oltářní malba) a sochařské (sochy, reliéfy) výzdoby chrámu ji odrážely protáhlými proporcemi postav a složitým rytmem záhybů jejich oděvů. Stejně jako u románských staveb i zde sochařství akcentuje především portály a hlavní, západní průčelí.
Střední část posledně jmenovaného je obvykle obsazena kulatým oknem, nazývaným „růže“. Stejně jako samotný květ byl často zasvěcen Matce Boží.
Hlavním počinem stavitelů byl vynález rámové konstrukce, která umožnila snížit tah a hmotnost klenby. Klenba i oblouky, které ji podpíraly, byly kamenné. Oblouky byly nyní vztyčeny tak, že nejen reliéfně vyčnívaly nad jeho povrch, ale sloužily i jako jeho podpěra. V každé samostatné prostorové buňce chrámu probíhaly po jeho obvodu čtyři oblouky a minimálně dva (nejjednodušší verze klenby) jej křížem křižovaly diagonálně. Za starých časů se klenby obvykle malovaly.
„gotický styl“
Pomoc od odborníka na téma práce
Řešení problému s AI za 2 minuty
Najděte řešení svého problému mezi 1 000 000 odpověďmi
Katedrála je město Boží
Gotická architektura v sobě spojovala vznešenou duchovnost a racionální technickou vypočítavost, touhu po zobecňování a lásku ke specifikům, mystický začátek a probouzející se zájem o rozmanitost pozemského světa. Katedrála byla vnímána jako obraz vesmíru. Byl také vnímán jako obraz zářícího „Nebeského Jeruzaléma“ – sídla spravedlivých, Města Božího. Zář vitrážových oken a lehkost architektonických forem se staly vrcholem touhy po božském světle a myšlenky triumfu ducha nad tělem, charakteristické pro středověk.
Stěna téměř přestala nést zátěž z kleneb, okna nabyla obrovských rozměrů, splnil se dávný sen o naplnění chrámu světlem. Okna zaplnily výběry barevného skla – vitráže. Téměř vytlačují freskovou malbu. Nové myšlenky byly poprvé ztělesněny v opatském kostele Saint-Denis nedaleko Paříže.

Obrázek 1. Opatství Saint-Denis. Author24 — online výměna studentských prací
Ani takto důmyslná konstrukce však nestačila k neutralizaci tahu klenby. Proto měly gotické kostely systém létajících opěr a předhradí. Opěry jsou výstupky, které vyrůstají z těla budovy a táhnou se podél jejích stěn. Byly instalovány tam, kde pata (základna) oblouku spočívá na podpěře. Protože je ale centrální loď v bazilice vyšší než boční lodě, bývá zvenčí doplněna létacími opěrami – typem oblouku, který probíhá šikmo od zdí hlavní lodi k opěrám bočních lodí. Létající opěry vystupují ze zdí v místě, kde se uvnitř chrámu podél nich rozbíhají polosloupy nesoucí váhu oblouků klenby.
Jehlanovitě tvarované vrcholy opěr – vrcholů – a ozdobné detaily fiály nejen dodávaly siluetě chrámu lehkost, ale v mnoha případech sloužily jako jakási protiváha při stavbě gotického chrámu.
Hlavní etapy stylu a jeho rozšíření v Evropě
Gotika prošla třemi etapami: ranou, zralou a pozdní. V různých zemích se tyto fáze vyskytovaly v různých letech a dokonce i stoletích.
Ve Francii byla zralá gotická fáze 13. století, kdy byly postaveny katedrály v Chartres a Amiens a stavba katedrály v Remeši byla v plném proudu. Pařížská katedrála patří do raně gotického stylu. V jednoduchosti, tvrdosti a váze jeho forem je stále cítit ozvěna románského stylu. Jako připomínka toho slouží i velké plochy hladkých stěn hlavního průčelí. Z Francie se gotika rozšířila do dalších západoevropských zemí, kde vznikly jejich vlastní verze stylu. Pozdní gotika se vyznačuje složitým a bohatým dekorem, vznikem nových konstrukčních řešení v obrysech oblouků a v provedení kleneb. Mnoho z těchto řešení pochází z Německa a Anglie. Gotika je érou katedrál.
Okna katedrál v Anglii, stejně jako v Německu, byla obvykle vyrobena zvláště velká kvůli jejich klimatu a osvětlení. Staré keltské a germánské tradice, v těchto končinách velmi živé, o sobě opět daly vědět v lásce ke komplexní architektonické výzdobě fasád, kleneb, okenních rámů (interiér a fasáda katedrály v Lincolnu.
Typická je silueta anglického kostela, velmi protažená do šířky, nepříliš vysoká, ale korunovaná obrovskou věží nad přechodem (Salisbury Cathedral). V období pozdní gotiky se objevily různé typy kleneb, jejichž provedení mělo především čistě dekorativní význam – hvězdicové, vějířovité, síťované). (Condestable’s Chapel v katedrále Burgos (obrázek 2), Royal Chapel v Cambridge, kostel sv. Anny v Annaberu). Spolu s bazilikálním typem kostela je stále oblíbenější typ sálový. V kostele síňového typu mají všechny tři lodě stejnou nebo téměř stejnou výšku.

Obrázek 2. Kaple konstábla. Author24 — online výměna studentských prací
Pozdní gotika se vyznačuje složitostí a nádherou výzdoby, výskytem variací na téma hrotitého oblouku a zjemněním vertikálních rytmů. Dobrým příkladem toho je jeden z portálů kláštera San Juan de los Reyes v Toledu.
Přestože řada kostelů v jižní Evropě byla postavena po vzoru gotiky střední Francie a v pozdním středověku sem pronikly chutě ze severní Evropy, klimatické podmínky a dlouholeté místní tradice vedly k tomu, že formy románské architektury se ukázaly jako velmi houževnaté a velká okna poskytující hodně světla a vysoké střechy, z nichž dobře odváděly srážky, byly prostě k ničemu. Kostely gotického období jsou zde často strohější, jednodušší ve svých formách a statičtější a připomínají tak románské stavby, které se zase vracejí ke staré středomořské tradici. Proto se pro architekturu těchto regionů často používá termín „latinská“ nebo „středomořská gotika“. V jejich interiéru se však setkáme i s rozlehlým, volně plynoucím prostorem, hrotitými oblouky a žebrovými klenbami.
Středověké kláštery v západní Evropě často připomínaly pevnosti. Jako pevnost víry, úložiště náboženských relikvií a vzácných knih někdy sloužily také jako pevnosti.
Typicky byly budovy v klášteře seskupeny kolem vnitřního nádvoří, křížové chodby. Po obvodu blízko sebe byly klášterní kostel, refektář (refektář), kolej (ložnice) a skriptorium (knihovna). Ve velkých klášterech někde stranou byl hospodářský dvůr, zeleninová zahrada, nemocnice atd.
Světlé příklady gotické architektury:
- Katedrála v Chartres, Francie;
- Katedrála v Remeši, Francie;
- Katedrála sv. Víta, Praha, Česká republika;
- Sainte-Chapelle, Paříž, Francie;
- Lincolnská katedrála, Anglie;
- katedrála v Salisbury, Anglie;
- Kostel svaté Anny, Annaberg-Buchholz, Německo
- Kostel Santa Maria del Mar, Barcelona, Španělsko;
- Katedrála v Orvietu, Itálie;
- Katedrála v Rize, Riga, Lotyšsko;
- Klášter Saint-Martin-du-Canigou, Francie;
- Katedrála Notre Dame, Paříž, Francie

Obrázek 3. Katedrála Notre Dame. Author24 — online výměna studentských prací