Manhwa Pokoj bez oken (Pokoj bez oken: chang eop-neun bang) Takto – Číst online – MintManga

Můj otec byl vždycky velmi zdravý a miloval strašidelná zvířata. Ne, ne krokodýly a podobně. Zlé psy. Nevím proč, ale žádný ze psů, které za ta léta měl, nebyl laskavý ani přátelský. Buď to byli rození hlídači, nebo prostě agresivní idioti. Bohužel nevím. Jeho poslední pes, ovčácká Venus, byla tak zlá, že nám málem doslova zničila rodinu. Jak se to mohlo stát? Otec před dvěma lety dostal mrtvici a museli jsme ho i se zvířetem vzít s sebou. Nebylo jiné východisko – buď do útulku, nebo aby nás přivázali na řetězu na zahradě.

Během prvních pár týdnů se stalo několik incidentů. Venuše lehce štípla mou ženu Natašu, vyděsila naši dceru Lizonku k smrti a málem snědla našeho syna Pavlíka. A ne jen jednou, a s radostí. Musíte uznat, že žít na jednom území s takovým zvířetem je prostě nebezpečné. Ale bojoval jsem do posledního rána. Věděl jsem, že můj otec je do ovčáka blázen. – Takže, – začala moje žena jednoho rána nepříjemný rozhovor. – Venuše zase udělala něco divného. Liza šla kolem ní a vrhla se na ni tak prudce, že dokonce pohnula s boudou. A mimochodem, má kovovou základnu. Dokážete si představit, jaká zvířata máme? – No ano. Můj otec vždycky choval jen taková zvířata. No nic, buďte trpěliví, – odvrátil jsem zrak a chystal se lhát. – Zlepší se. Zvykne si na nás, všechno bude v pořádku. – Nezkusí. A já opravdu nechci, aby to skončilo katastrofou. Mimochodem,“ zvedla prst ke stropu, „jste první ve frontě na sežrání.“ Krmíš ho sám, což znamená, že s tím tvorem přímo interaguješ. Tady máš ultimátum… Podmínky mé ženy byly očekávané, ale to věci nijak neusnadnilo ani nezpříjemnilo. Chtěla tedy jednu věc – aby Venuše zmizela z našeho dvora. „Vrať ho, nebo ho utop,“ odsekla po chvilce přemýšlení. Zkoušel jsem něco namítat, ale bylo to marné. Dostal jsem facku a pohrozil mi rozvodem. S veškerou úctou k mému otci a jeho psovi jsem s Natašinými podmínkami souhlasil. A v podstatě měla pravdu. Venuše se opravdu vrhla, vycenila zuby a neustále štěkala. Nedej bože, aby se uvolnila… to je vše, konec. Určitě by to skončilo tragicky.

Hned druhý den jsem našel útulek, který souhlasil s přijetím takového zvláštního psa, a naposledy jsem Venuši přinesl večeři ve velkém hrnci. Zdálo se, že se na mě dokonce dívala zvláštním způsobem. Zuřivě, ale s pochopením. Jako by si uvědomovala, že zítra skončí v jiném domě, ale nechovala na mě zášť. A pak se stalo něco, co nám znovu obrátilo život vzhůru nohama. Kolem půlnoci jsem uslyšel napjaté mužské křiky a srdcervoucí štěkání psa. To vše bylo doprovázeno cinkáním řetězu, jako by se táhl po zemi. Souhlasím, tohle je nezdravé téma. Rozhodl jsem se to zkontrolovat. Podíval jsem se na dvůr a tam… drahá mami! Na větvi rozložité břízy rostoucí poblíž garáže seděli tři muži vypadající jako zločinci. Dole, přímo pod nimi, pobíhala rozzuřená Venuše a nepřetržitě štěkala. Zločinci mě prosili, když mě uviděli: „Brácho, vydej nás policii. Dělej, co chceš. ‚Prostě toho psa zavolej.’“

No, já jsem to vzdal. Jak se ukázalo, ti muži nás přišli okrást. Dokonce měli jakýsi plán, jak si vzít co nejvíce našeho majetku s minimálními ztrátami a riziky. A zjevně neměli čas zjistit, co se stalo s tím psem. Venus, když uviděla na pozemku cizí lidi, úplně zešílela a jedním trhnutím přetrhla řetěz a vrhla se do boje. Zbytek už znáte. „Ano, pes nás zachránil,“ řekla moje žena druhý den ráno a dívala se z okna na mohutnou siluetu ovčáckého psa sedícího poblíž boudy. „Protože nebýt jí… Nechci ani pomyslet na to, co se mohlo stát.“ „Souhlasím. Pak si ji možná necháme. Koneckonců nám dala druhý život.“

— Dobře. Ale pod jednou velmi přísnou podmínkou. Podmínka zněla takto: najít cvičitele psů a s jeho pomocí přecvičit Venuši na úroveň víceméně normálního psa. Vlastně není správné chovat takovou obludu na pozemku. A už se dostavily úspěchy. Přestala se házet a je mnohem přátelštější než dřív. Částečně díky těm lupičům. Nebýt jich, tátova pastýřka by zahynula.

干αРαН干у⋒ napsal(a): Takže to je vše? 11 kapitol a 7 bonusů? Přečetl(a) jsem si všechno, ale neměl(a) jsem čas si přečíst bonusy. Bude konec příběhu v bonusech?

Ano, příběh skončil. V bonusech je doslov.

Moc se mi to líbilo. Dostala jsem se sem po dalším skvělém díle o zombie. Rozhodla jsem se pokračovat v zombie tématu))) co můžu říct. Začala jsem číst a zpočátku mi to, no, moc nadějí pro toto dílo nedávalo. Další chlap, nějaká vzpomínka, tam zavřená. no, takových děl je tuny. Ale ukázalo se, že všechno je zvrácené a cool udělané. Dílo je skvělé. Stojí za přečtení. Vývoj postav, svět, autorovy kresby. Všechno tam je. A všechno je lahodné a skvělé. Dílo pošlu do oblíbených. Někdy si ho znovu přečtu.

Dočetl jsem to. Velmi dobré.

Nemůžu se uklidnit.

1. Na povrchu – Peklo. Živí mrtví loví lidi, hlodají je, nakazí je a ti se v agónii stávají stejnými nakažlivými hnijícími chodícími mrtvolami s šíleným pohledem.

2. Blondýn je v bunkru. V uzavřeném ekosystému. S akváriem, kde se množí ryby. S vlastní zeleninovou zahradou a sady. Se zásobami vody, samozřejmě z čistého podzemního zdroje. S jídlem, zbraněmi a léky, které by měly uživit alespoň 3 lidi. S chlapem, který ho miluje, všechno pro něj sežene, dokáže vyléčit cokoli. S posilovnami, střelnicemi a tak dále.

Nestačí mu tohle všechno, aby se vydal pomstít?
Ne, no, když toho chlapa začal hlodat, měl jsem v hlavě podezření, že ho všechno, čím si prošel, ochromilo víc než, no, nevím, jak to říct, ale obecně bych si přál, aby to mělo menší účinek. Jo.

No, osobně by mě fakta č. 1 a č. 2 dokonale uklidnila. Není to odplata na maximu?

Celkově vzato, tahle část kazila dojem. Kdyby ten blondýn byl nadčlověk a vydržel všechno, co se mu stalo, a přitom zůstal přiměřený, byla by ta práce k nezaplacení. Co se dá dělat, mám rád přiměřené lidi.

A z nějakého důvodu byli vlci nespravedlivě srovnáváni s přeživšími brutálně zneužitými lidmi.

干αРαН干у⋒ napsal(a): Dočetl(a) jsem to. Velmi dobré.

Celkově vzato, tahle část kazila dojem. Kdyby ten blondýn byl nadčlověk a vydržel všechno, co se mu stalo, a přitom zůstal přiměřený, byla by ta práce k nezaplacení. Co se dá dělat, mám rád přiměřené lidi.

Tato část mě taky trochu znepokojovala, dokonce jsem chtěla skončit (tak moc jsem se bála, že všechno špatně dopadne).
Ale pak jsem se k tomu konečně dostala a zdálo se mi, že takhle chtěla autorka ukázat nezlomnou povahu blondýnky. Jako, ano, bylo to děsivé, prožila jsem noční můru, ale vyrovnala jsem se s tím, protože jsem silná. Proto se nebojím jít a všechny zničit :bleep:, abych neměla noční můry a mohla se o svého milovaného dobře starat, být adekvátní a dát mu všechno to teplo, které mu bylo odepřeno.

my_night napsal(a): Tahle část mě taky trochu znepokojovala, dokonce jsem chtěl(a) přestat (tak moc jsem se bál(a), že všechno špatně dopadne).
Ale pak jsem se k tomu konečně dostala a zdálo se mi, že takhle chtěla autorka ukázat nezlomnou povahu blondýnky. Jako, ano, bylo to děsivé, prožila jsem noční můru, ale vyrovnala jsem se s tím, protože jsem silná. Proto se nebojím jít a všechny zničit :bleep:, abych neměla noční můry a mohla se o svého milovaného dobře starat, být adekvátní a dát mu všechno to teplo, které mu bylo odepřeno.

Souhlasím. Ukázat blondýninu nepružnost je dobrý nápad. Bez ní by to bylo nudné a nevýrazné.

Chápu, že psaní příběhů je těžké. A teď musím psát a kreslit.
Ale stejně bych chtěl, aby šli pro zásoby, aby se blondýn bránil a nechal se napadnout. A tam – ukázal by svou nepružnost.

Chápu, že by to nebyl nečekaný obrat. Ale tady – ukázalo se to originální a je o čem diskutovat. Ale já prostě miluji adekvátní lidi natolik, že subjektivně pro mě – bylo by to tak lepší)

napsal(a): Souhlasím. Ukázat blondýninu nepružnost je dobrý nápad. Bez ní by to bylo nudné a nevýrazné.

Chápu, že psaní příběhů je těžké. A teď musím psát a kreslit.
Ale stejně bych chtěl, aby šli pro zásoby, aby se blondýn bránil a nechal se napadnout. A tam – ukázal by svou nepružnost.

Chápu, že by to nebyl nečekaný obrat. Ale tady – ukázalo se to originální a je o čem diskutovat. Ale já prostě miluji adekvátní lidi natolik, že subjektivně pro mě – bylo by to tak lepší)

Chápu, co myslíš, taky mám moc rád adekvátní lidi a nemám rád sklo, obzvlášť nepotřebné. Upřímně jsem to rychle prolistoval a tu hroznou scénu ze vzpomínek jsem nesledoval.
Ale žánr s největší pravděpodobností autora k takovému řešení zavázal. Logicky vzato, ten chlap po všem, co se mu stalo, sotva mohl zůstat přiměřený.
Tam v bonusech, kde byla analogie s vlky, se mi taky líbilo, že se dokázal zastat obou, ale obával jsem se, že je moc slabý a vychází jen na úkor té brunetky.

Ptejte se, diskutujte o hrdinovi, konkrétních detailech s ostatními uživateli