MAGNOLIA GRANDIFLORA L. Léčivé rostliny | Divoký zahradník

magnolie grandiflora (Magnolia grandiflora L.) — stálezelený strom s hustě olistěnou pyramidální korunou, vysoký až 30–45 m, z čeledi magnóliovitých (Magnoliovité)Listy jsou řapíkaté, střídavé, kožovité, eliptické nebo obvejčité, 12–25 cm dlouhé, lesklé, svrchu tmavě zelené, zespodu červenohnědé. Květy jsou velké, bílé, umístěné jednotlivě na koncích větví. Plodem je eliptický mnoholist dlouhý 8–12 cm. Semena jsou 5–8 cm dlouhá, obvejčitá nebo elipsoidní. Kvete od května do září.

Domovinou rostliny je Severní Amerika. Pěstuje se jako okrasná rostlina v Gruzii, na Krymu, v Ázerbájdžánu, Střední Asii a v některých oblastech Krasnodarského kraje.

Listy magnólie obsahují až 0,59 % esenciálního oleje, který obsahuje estery (až 10,6 %), fenoly (asi 3 %), karbonylové sloučeniny (4 %), cineol, citral a směs seskviterpenů. V listech byly také nalezeny glykosidy (0,24 %), včetně rutinu. Kůra obsahuje bázi magnoflorin. Květy obsahují až 0,16 % esenciálního oleje; plody obsahují esenciální olej, až 42,5 % mastného oleje, který se skládá z kyseliny myristové, palmitové, stearové, arašídové, olejové a linolenové.

Příbuznou rostlinou velkokvěté magnólie je hnědá magnólie. (Michelia fuscata Blume) — byl podrobněji studován chemicky a farmakologicky. Listy magnolia fulvosa obsahují alkaloidy od 1,4 do 2,1 %. Mezi nimi jsou alkaloidy magnolie, magnolamin. Magnolin je strukturně blízký dauricinu. Na rozdíl od magnolinu obsahuje magnolamin jednu hydroxylovou skupinu navíc v benzenové části molekuly.

Podle své chemické struktury patří oba alkaloidy k éterům podobným, biomolekulárním benzylisochinolinovým sloučeninám.

Farmakologické přípravky

Tinktura z listů magnólie má hypotenzní vlastnosti. Alkaloidy magnólie fulvosa byly podrobněji studovány (E. E. Alešinskaja).

Alkaloid magnolie vykazuje hypotenzní účinek v akutních experimentech na kočkách. Mechanismus hypotenzního účinku magnolinu je spojen především s potlačením vazomotorického centra a také s adrenolytickými vlastnostmi alkaloidu. Magnolin inhibuje aktivitu enzymu cholinesterázy, má vysokou selektivní afinitu k pravé cholinesteráze ve srovnání s falešnou cholinesterázou. Od ostatních látek s anticholinesterázovým účinkem se liší řadou znaků. Na rozdíl od eserinu magnolin senzibilizuje pouze dorzální sval pijavice na acetylcholin a naopak má inhibiční účinek na citlivost přímého břišního svalu žáby na acetylcholin, zatímco eserin zvyšuje citlivost obou objektů na acetylcholin. Magnolin má opačný účinek než eserin i ve vztahu k hladkému svalstvu střeva, přičemž vykazuje antispasmodický účinek. Svalové fibrilární záškuby pozorované v obraze celkové otravy se připisují projevům jeho interakce s cholinesterázou. Mióza rozvíjející se pod vlivem alkaloidu je také spojena s anticholinesterázovým působením alkaloidu. Výzkumníci se na vliv alkaloidu na srdce liší. Podle E. S. Komissarova stimuluje srdeční činnost; to však nepotvrzují práce M. D. Maškovského a E. E. Alešinské.

Alkaloid magnolamin má hypotenzní účinek, který je přibližně 5krát silnější než magnolin. Tento účinek trvá výrazně déle než u magnolinu: u psů až 5-6 hodin, zatímco u králíků je hypotenzní účinek méně výrazný. Pokles arteriálního tlaku se připisuje účinku magnolaminu na cévy a motorická centra. Tento účinek je částečně spojen i s adrenolytickými vlastnostmi alkaloidu (E. A. Alešinská).

Magnolamin svým hypotenzním účinkem výrazně převyšuje alkaloidy jako salsolin a sferofyzin a je druhý hned po reserpinu. Podle autora je hypotenzní účinek galenických přípravků z magnolie spojen především s účinkem magnolaminu. V některých případech má magnolamin stimulační účinek na izolované srdce teplokrevných živočichů a ve vysokých koncentracích po krátké excitační fázi způsobuje útlum srdeční činnosti nebo okamžitě potlačuje srdeční činnost, což po určité době způsobuje systolickou zástavu.

Přečtěte si více

Labradorský retrívr: fotografie, charakter, popis plemene

Anticholinesterázové vlastnosti alkaloidu v magnolaminu jsou mnohem méně výrazné než v magnolinu. Záškuby svalových fibril pozorované při otravě magnolinem u otravy magnolaminem chybí. Magnolin má u myší mírně vyšší toxicitu než magnolamin. Magnolin a zejména magnolamin jsou slibné pro použití v lékařské praxi.

přípravy

Tekutý extrakt z magnólie velkokvěté (Extractum fluidi Magnoliae grandiflorae)Používá se v raných stádiích hypertenze. V pozdějších stádiích onemocnění extrakt není účinný. Předepisuje se perorálně 20-30 kapek 3krát denně po dobu 3-4 týdnů. Opakovaná kúra by se měla provést po 1-2 měsících. Dodává se v 50ml lahvičkách.