Ba v břiše | Pikabu
Tento příběh není z mé praxe, ale je velmi typický a ilustrativní. Slyšeli jsme ho během rezidenčního studia, aby se ukázalo, jak vznikají bludné představy a jaká je marnost jakékoli léčby psychózy kromě léků. Rád bych také dodal, že tento příběh je starý více než 40 let a podobné metody se dlouho nepoužívají.
V jedné velké nemocnici, přímo v jejím objektu, bylo psychiatrické oddělení. Většina psychiatrických léčeben je obvykle samostatnou institucí a takový příběh se v nich nemohl stát.
Chirurg přišel během schůzky se svým přítelem, psychiatrem. Žena seděla na židli naproti psychiatrovi a stěžovala si, že se jí v žaludku usadila žába.
– Doktore, už to nevydržím, je to otravné, kváká a kváká, vykopává si střeva, dělejte něco, byl jsem všude, všichni se smějí a posílají mě k vám, no, tady jsem…
Psychiatr, moudrý a s dlouholetými zkušenostmi, vytáhl doporučovací formulář a začal ho pomalu vyplňovat, přičemž cestou kladl upřesňující otázky. Chirurg se rozjasnil a požádal ho, aby na chvilku vyšel na chodbu.
– Kamaráde, vždycky ji můžeš srazit, pojďme ji vyléčit!
– Co tím myslíš? – psychiatr nerozuměl.
– A my ji „odoperujeme“! Cože? Chytíme žábu, dáme paní krátkou anestezii, poškrábeme jí břicho a pak jí ukážeme, že jsme ji chytili, ve vašem břiše nikdo jiný není!
„To nebude fungovat,“ odpověděl psychiatr, „bohužel to takhle nefunguje.“
– Kolik vás to stojí? – Chirurg se neuklidňoval, – Co když to pomůže?
Psychiatr protočil panenky a dal zelenou „operaci“.
Pacient byl pečlivě připraven na zákrok a odvezen na vozíku do operačního sálu. Předem připravený obojživelník seděl ve sklenici a čekal na svůj čas. Anestezie, skalpel, alkohol, okurka. Pacientovo břicho bylo pečlivě poškrábáno a zalepeno obvazem a gázou.
– „Jméno, po otci“, probuď se, podívej, provedli jsme prohlídku střev, našli jsme tvého chuligána! –
S těmito slovy byla zelená žába slavnostně předána ohromenému pacientovi. – Nalezena, chycena, zašita, aby po ní nezbyla ani jizva.
Pacient vřele poděkoval lékařům a odešel, spokojení chirurgové se těšili na odměnu pětihvězdičkového Arména, psychiatr se zasmál a tajemně se usmál.
– Pane doktore, promiňte, vaši chirurgové za to nemohou, ale pravděpodobně něco přehlédli a nechali tam další malou žabku. Plaz zase kváká a kope. Menší než ten starý, ale přesto.
Psychiatr vytáhl starý formulář a pokračoval ve vyplňování doporučení k hospitalizaci.
Chirurg, který vběhl dovnitř, byl velmi překvapený a rozrušený, ale znovu požádal psychiatra, aby vyšel na chodbu.
– Dobře, uděláme to takhle: znovu ji „odoperujeme“, ukážeme jí malou žabku a řekneme jí, že teď už tam určitě nikdo není, kompletní revize a tak dále. – Psychiatr znovu protočil panenky, ale když viděl pevnost kolegy v jeho úmyslu, ustoupil.
Chycená žába, nosítka, operační sál, skalpel, alkohol, okurka, oddělení.
— „Jméno Patronymum“, teď jsme vám provedli kompletní vyšetření celého střeva, prošli jsme všechny kličky, vylezli do nejtajnějších koutů a skutečně, tady jsme našli tu malou, schovanou pod sestupným tračníkem. Promiňte nám. Teď už tam rozhodně nikdo není. Žába byla předána pacientce a propuštěna s ní z nemocnice.
Uplynuly další 3 dny.
„Pane doktore, odpusťte mi, vaši chirurgové se ničeho nedopustili,“ řekl pacient rozpačitě. Chirurg si kousl do rtů a stál vedle psychiatrického stolu a poslouchal.
– Úplně jsem ti to zapomněl říct a sám jsem si teprve teď uvědomil, co se mnou je. V létě jsem se koupal v rybníku ve vesnici a bylo tam spousta těchto žab, tak jsem spolkl trochu jejich kaviáru a teď se mi líhnou v břiše.
Rozrušený chirurg si šel pro koňak, moudrý psychiatr s úsměvem do kníru dokončoval doporučení, pacient s uzlem, šálkem, lžičkou a lněným prádlem se chystal k ošetření a v rákosí za oknem nemocnice kvákaly žáby.
Dávejte na sebe pozor a nepijte vodu z rybníka