Alfanumerická označení v elektrických obvodech | Laboratoř elektronických výukových nástrojů (LELS) SibSUTI

Pravidla pro implementaci alfanumerických označení na elektrických obvodech a dalších konstrukčních dokumentech obsahujících informace o prvcích, zařízeních a funkčních skupinách elektrických obvodů stanoví GOST 2.710-81.

Běžná alfanumerická označení jsou určena pro:

— jednoznačný záznam ve zkrácené formě informací o prvcích, zařízeních a funkčních skupinách v produktových dokumentech;

— odkazy na příslušné části produktu v textových dokumentech;

– aplikace přímo na výrobek, pokud je to uvedeno v jeho projektové dokumentaci.

V závislosti na účelu a povaze přenášených informací jsou stanoveny následující typy konvenčních alfanumerických označení:

– nejvyšší úroveň – zařízení (doplňkové označení);

— nejvyšší úroveň – funkční skupina (doplňkové označení);

— umístění konstrukce – označení konstrukce (doplňkové označení);

— prvek – označení pozice (povinné označení);

— elektrický kontakt (doplňkové označení);

– část výrobku, se kterou je tato část výrobku spojena, nebo umístění obrázku na dokladu nebo informace o této části výrobku (označení adresy).

V závislosti na úplnosti přenášené informace může být konvenční alfanumerické označení provedeno ve formě jednoduché (označení samostatného typu) nebo složité (označení složené) struktury.

Tam, kde je to nutné, je povoleno používat konvenční alfanumerická označení a jejich kvalifikační symboly, které nejsou stanoveny GOST 2.710-81, přičemž obsah a způsob záznamu takových označení musí být vysvětlen v dokumentu produktu, například v poli diagramu.

Pravidla pro používání konvenčních alfanumerických označení v dokumentech jsou stanovena pravidly pro provádění příslušných dokumentů (diagramy, výkresy atd.).

7.2 Pravidla pro konstrukci notace

7.2.1 Obecná pravidla

Pro konstrukci konvenčních alfanumerických označení se používají velká písmena latinské abecedy, arabské číslice a kvalifikační symboly uvedené v tabulce 7.1.

Tabulka 7.1 – Kvalifikační symboly

Označení nejvyšší úrovně – zařízení

Označení nejvyšší úrovně – funkční skupina

Označení prvku (označení polohy)

Označení elektrického kontaktu

Označení adresy (v závorce)

Značky „0“ a „1“ v konvenčních alfanumerických zápisech se používají a čtou jako čísla „nula“ a „jedna“, s výjimkou případů, kdy jsou použity ve zjevně abecedních zápisech.

7.2.2 Struktura složeného alfanumerického označení

Běžná alfanumerická označení se zapisují na jeden řádek bez mezer ve formě posloupnosti písmen, číslic a znaků, jejichž počet není regulován.

Sousední skupiny znaků jednotlivých konvenčních alfanumerických označení, které mají nezávislý sémantický význam, se dělí:

• střídání písmen a číslic, například: KS25; K2; 25KS; 2K.
• tečka, pokud se skupiny skládají pouze z písmen nebo pouze číslic, například: KS.A; 2.25.

V případě potřeby je povoleno:

• v konvenčním alfanumerickém zápisu oddělují nezávislé sémantické skupiny sestávající z písmen a čísel s tečkou, například: 01.A1.1512; 01.A218.16;
• Digitální část, která má význam pořadového čísla, by měla být zapsána stejným počtem číslic, přičemž nejvýznamnější číslice se doplní nulami, například: A01, A02, . A34.

Složené konvenční alfanumerické označení je tvořeno sekvenčním záznamem označení různých typů. Označení obsažené ve složeném alfanumerickém označení je zapsáno s kvalifikačními symboly uvedenými v tabulce 7.1. Struktura kompozitního konvenčního alfanumerického označení je znázorněna na obrázku 7.1, kde je povinná část označení zvýrazněna tučně.

Složené alfanumerické označení musí poskytovat vyčerpávající informace o části výrobku, jejíž označení je uvedeno jako poslední. Počet symbolů tvořících složené alfanumerické označení není regulován.

Nejvyšší stupeň označení (přístroj nebo funkční skupina) a designové označení označuje funkční nebo konstrukční výskyt dané části výrobku v částech výrobku odpovídajících typů. Pořadí zápisu označení těchto typů musí odpovídat pořadí výskytu, například konvenční alfanumerické označení rezistoru R5, který je součástí zařízení A3, které je zase součástí funkční skupiny T4, má formulář

Konstrukční uspořádání každé funkční části může být indikováno sekvenční aplikací designového symbolu. Například konstrukční označení rezistoru R5, umístěného v buňce B2, obsaženého v zařízení A7, umístěného na rámu 26 ve stojanu 3, bude mít tvar

+3.26 = A7 + B2 – R5

Před označením zařízení, funkční skupiny nebo prvku na začátku složeného alfanumerického označení je povoleno neuvádět odpovídající kvalifikační symbol, pokud to nevede k nepochopení označení. Například v označení druhého kontaktu relé K1:2 v tomto případě není před označením relé K1 žádný kvalifikační symbol.

Je také povoleno neuvádět kvalifikační symbol při zápisu konvenčního alfanumerického označení v jednoduché struktuře, pokud je typ označení jasně stanoven v dokumentaci. Například v tabulce připojení ve sloupci „Strukturální označení“ lze konvenční alfanumerické označení zapsat bez znaménka „+“.

A – označení skládající se z jednoho nebo více písmen;
N – označení skládající se z jedné nebo více číslic;
NANA – jakákoli kombinace čísel a (nebo) písmen;
|NANA| – další část, která specifikuje funkci.

Obrázek 7.1 – Struktura složeného alfanumerického označení

Příklad aplikace výše uvedených pravidel pro složené alfanumerické označení: kontakt 12 relé K3, který se nachází na místě 120 ve funkční skupině T5, zařazené do zařízení A12, je spojen s kontaktem 2, umístěným na místě 16 resp. je znázorněn na pátém listu schématu elektrického obvodu

= A12 ≠ T5 + 120 – K4:12 (3.15 + 16:2)

7.2.3 Struktura označení na vysoké úrovni

Označení zařízení a funkčních skupin musí být provedeno kombinací písmen a (nebo) číslic. K označení zařízení použijte:

• označení typu zařízení, které mu bylo přiděleno v dokumentaci, na základě které bylo použito;
• alfanumerické označení začínající písmenem „A“ přiřazené zařízení na schématu produktu.

Například = A14, = AC7.

Je povoleno používat digitální označení funkčních skupin a označení se píše s kvalifikačním znakem, například ≠24.

7.2.4 Struktura označení návrhu

Označení konstrukčního uspořádání (designové označení) je určeno k propojení schémat nebo jiných dokumentů s návrhem výrobku.

Struktura označení musí poskytovat možnost jednoznačně označit místo jakékoli části výrobku ve struktuře. Označení je vytvořeno kombinací písmen a číslic.

Při konstrukci konstruktivního označení se používají následující metody:

• koordinovat;
• poziční (sekvenční);
• souřadnicově-poziční (souřadnicově-sekvenční).

U souřadnicové metody se označení návrhu skládá z několika částí, z nichž každá označuje jednu souřadnici části výrobku v konvenčním souřadnicovém systému přijatém pro daný návrh. V tomto případě musí být označení souřadnic oddělena v souladu s níže uvedenými příklady.

Příklad 1 –
Označení místa na struktuře produktu se souřadnicemi: řádek C, sloupec 24 bude vypadat takto: + C24.

Příklad 2 –
Označení místa na struktuře produktu se souřadnicemi: řádek 3 sloupce 14 bude vypadat takto: + 3.14.

U polohové metody se označení návrhu provádí ve formě digitálního nebo písmenného označení přiřazeného k danému místu (pozici) v konstrukci, např. označení místa ve struktuře č. 345 bude vypadat + 345.

Obsah a způsob záznamu označení designu pro konkrétní výrobky (převzatý souřadnicový systém a jejich označení, posloupnost úrovní zařazení atd.) jsou určeny znaky konkrétního návrhu výrobku a musí být vysvětleny v příslušné dokumentaci pro výrobek například na montážním výkresu.

7.2.4 Struktura označení prvku

Označení prvku obecně podle obrázku 7.1 se skládá ze tří částí označujících:

• typ prvku;
• číslo položky;
• funkce prvku.

Typ a číslo prvku jsou povinné a musí být přiřazeny všem prvkům a zařízením produktu.

V první části označení se píše jedno (u jednopísmenného kódu) nebo dvě (u dvoupísmenného kódu) písmena pro označení typu prvku, ve druhé části se píše jedno nebo více čísel pro označení číslo prvku tohoto typu ve třetí části jsou zapsány jedno nebo více písmen (písmenný kód ) funkce prvku; Například označení integračního kondenzátoru se sériovým číslem 4 bude vypadat takto: C4 I.

Je povoleno doplnit abecední funkční kód čísly za předpokladu, že jsou vysvětlena v příslušném dokumentu produktu.

Při použití rozloženého způsobu zobrazení prvků nebo zařízení je povoleno k číslu přidat konvenční číslo zobrazené části prvku nebo zařízení a oddělit je tečkou. Například označení druhé části zařízení s pořadovým číslem 6 bude vypadat takto: A6.2.

Jednopísmenné a dvoupísmenné kódy prvků pro elektrické obvody, stejně jako písmenné kódy funkcí prvků, jsou uvedeny v tabulkách L.1 a L.2 v Dodatku L této příručky.

V případě potřeby je povoleno používat vícepísmenné kódy prvků kromě jednopísmenných a dvoupísmenných kódů prvků za předpokladu, že tato označení jsou vysvětlena v příslušném dokumentu produktu.

Při použití písmene I pro kód funkce prvku se doporučuje umístit mezi číslo a toto písmeno mezeru podle příkladu níže.

Při vytváření seznamů prvků pro produkt se doporučuje uvádět pouze první a druhou část označení (povinné) v souladu s níže uvedeným příkladem.

Příklad –
Označení prvku na diagramu Označení prvku v seznamu
R3 R3
C5 I C5
A04.1M A04
A04.2M A04

Písmenné funkční kódy prvků by se měly používat pouze k obecné charakterizaci funkčního účelu prvku. Pro objasnění funkčního účelu prvku je dovoleno doplnit písmenný kód (specifikovaný v tabulce L.2 Přílohy L této příručky) následujícími písmeny a (nebo) číslicemi, pokud jsou vysvětleny v příslušném dokumentu o produktu.

7.2.4 Struktura označení kontaktu

Pro označení elektrického kontaktu se v obecném případě podle obrázku 7.1 používá kombinace písmen a číslic.

Označení kontaktu musí přesně opakovat označení kontaktu vytištěné na daném prvku (zařízení), ke kterému kontakt patří nebo specifikované v příslušné dokumentaci tohoto prvku (zařízení).

Pokud jsou kontaktům přiřazena označení ve fázi vývoje prvku (zařízení), měly by být označeny čísly. Pokud jsou kontakty konstrukčně seskupeny do několika skupin, pak je možné je označit podle skupin.

Pokud nejsou kontakty v prvku (zařízení) označeny, je povoleno jim přiřadit označení podle pravidel stanovených technickými specifikacemi pro vývoj produktu, který tento prvek (zařízení obsahuje). Doporučuje se, aby tato pravidla byla vysvětlena v příslušné dokumentaci.

7.2.4 Struktura označení adresy

Obecně se označení adresy podle obrázku 7.1 skládá ze tří částí:

• označení dokumentu, se kterým je tento dokument spojen;
• číslo listu dokumentu, se kterým je tento list dokumentu spárován;
• adresa jiné části produktu (nebo jeho obrázku), se kterou je tato část produktu (nebo jeho obrázek) propojena.

Všechny části adresního označení se píší v určeném pořadí oddělené tečkou. Písmeno L se píše před číslem listu Pokud je potřeba označit párování s více listy dokumentu, oddělují se jejich čísla čárkami nebo (v případě více listů v pořadí) třemi tečkami.

Příklad –
(3.L01,03) – schéma, první a třetí list;
(3.L01 . 07) – schéma, listy jedna až sedm;
(3.L02/14A) – schéma, list dva, zóna 14A.

Pokud je jako třetí část adresního označení použito označení dílu, označení designu atd., pak se tato část zapíše s odpovídajícím kvalifikačním znakem.

Příklad –
(3.L5 + 15: 3) – druhý kontakt je umístěn na pozici 15 a
znázorněno ve schematickém diagramu na šestém listu;
XP1 (=A3) – pinová část prvku je připojena k zařízení A3.

V označení adresy je dovoleno neuvádět žádnou jeho část. V označení adresy je povoleno uvést místo na dokladu, ve kterém se nachází obrázek nebo popis této části výrobku. V tomto případě je prvním znakem uvnitř závorky písmeno A, které jej odděluje od zbytku adresního označení tečkou.

Příklad –
(A.3.L02/12A) – tento prvek je umístěn na schématu zapojení na druhém listu v zóně 12A.