Rozmnožování hub – Základy mikrobiologie

Charakteristickým rysem hub je široká škála metod a orgánů rozmnožování. Stejná houba má často několik forem rozmnožování. V tomto případě se vzhled houby může změnit natolik, že v každém z nich je houba považována za samostatný druh. Houby se rozmnožují vegetativně, nepohlavně a pohlavně.

Vegetativní množení probíhá bez tvorby specializovaných orgánů: částí mycelia nebo jednotlivých buněk (artrospor), vzniklých v důsledku rozkouskování hyf (obr. 16, A), které na živném substrátu přerůstají do mycelia. Jak bylo uvedeno výše, k rozmnožování dochází také tvorbou na hyfách chlamydospory (viz obr. 14, A), odolný vůči nepříznivým podmínkám.

Během asexuálního a sexuálního rozmnožování se tvoří specializované buňky – spory, pomocí kterých se provádí rozmnožování.

Asexuální způsob rozmnožování hub dochází za účasti spor, které se tvoří na zvláštních hyfách vzdušného mycelia, zevně odlišných od ostatních hyf.

U některých hub se výtrusy tvoří exogenně (otevřeně) – na vrcholu hyf mimo ně. Takovým sporům se říká konidie, a hyfy, které je nesou, jsou konidiofory (obr. 16, b). Konidie se tvoří přímo na konidioforu nebo na speciálních buňkách umístěných na jeho vrcholu. Tyto buňky mají obvykle tvar láhve a jsou tzv sterigmata, nebo phialidy. Konidie se nacházejí na konidioforech (nebo na sterigmatech) jednotlivě, ve skupinách, v řetízcích atd.

U jiných hub se spory tvoří endogenně – uvnitř speciálních buněk vyvíjejících se na koncích hyf. Tyto buňky jsou nádoby

Rýže. 16. Orgány nepohlavního rozmnožování hub: а – oidia; б — konidiofor (/) se sterigmaty (2) a konidiemi (J); в – sporangiofor (4) se sporangiem (5) a sporangiosporami (6)

spor – tzv sporangia, spory v nich obsažené – sporangiospory, a hyfy nesoucí sporangia s výtrusy – sporangiofory (obr. 16, in). Výtrusnice je oddělena od ložiskové hyfy přepážkou (sloupkem), která roste uvnitř výtrusnice.

U některých hub se ve výtrusnicích tvoří pohyblivé výtrusy vybavené bičíky – zoospory.

Sporangiospory a konidie mají různé tvary, velikosti a barvy, díky čemuž mají houby ve fázi sporulace vzhled barevných plaků. Zralé konidie opadávají. Když sporangiospory dozrají, sporangia prasknou a výtrusy se vysypou. Konidie a sporangiospory jsou pasivně přenášeny vzdušnými proudy na velké vzdálenosti. Jakmile jsou v příznivých podmínkách, spory vyklíčí do hyf.

Sporangiofory, a zejména konidiofory hub, mají různorodou stavbu a vzhled, typický pro jednotlivé zástupce.

Konidiofory se vyvíjejí na myceliu jednotlivě nebo ve skupinách. Při skupinovém vývoji se konidiofory některých hub spojují do svazků (coremia), u jiných jsou uspořádány v husté vrstvě do zvláštních džbánovitých (pyknidia) nebo talířovitých (lůžko) útvarů z hustého plexu hyf ( Obr. 17).

Pohlavní rozmnožování hub. V tomto případě sporulaci předchází sexuální proces – fúze zárodečných buněk s následnými

Obr. 17. Typy sporulace konídií: 1 — koreamy; 2 – pyknida; 3 – postel

foukání sjednocení jejich jader. V důsledku toho se vytvářejí speciální reprodukční orgány. Vývoj těchto orgánů a formy pohlavního procesu u hub jsou různorodé.

U hub s buněčným myceliem jako orgánem pohlavního rozmnožování se tvoří bazidie se sporami nebo váčky se sporami.

Basidia Je to vakovitá protáhlá buňka, na které jsou sterigmata (obvykle čtyři), z nichž každá obsahuje jednu výtrus. Tyto spory se nazývají bazidiospory (obr. 18, a-1). Basidia jsou také mnohobuněčné 2 (obr. 18, a-2).

Obr. 18. Orgány pohlavního rozmnožování: а – bazidia s bazidiosporami; 1 – jednobuněčné bazidie; 2 – mnohobuněčné basidie; b – bursa (ascus) s askosporami; v – zygospora

Dámská kabelka (ascus) vypadá jako válcová buňka, uvnitř které jsou výtrusy (obvykle osm), tzv. askospory (obr. 18, b). Askospory mají různé tvary, bezbarvé nebo barevné.

Basidie ​​a váčky jsou někdy umístěny jednotlivě na myceliu, ale většinou se vyvíjejí ve skupinách nebo vrstvách ve zvláštních útvarech pevně propletených hyf – plodnic. Plodnice jsou tvarově, strukturou i barevně velmi rozmanité. Takovými plodnicemi jsou např. klobouk se stopkou hřibu hřibovitého, rusuly, hřibu medonosného aj.

U hub s nebuněčným myceliem se v důsledku sexuálního procesu tvoří jedna spora – zygospora, nebo oospora (obr. 18, in). S rozvojem zygospory dochází ke splynutí dvou navenek nerozlišitelných buněk mycelia a s rozvojem oospory ke splynutí dvou navenek odlišných zárodečných buněk.

Oospory a zygospory mají silnou skořápku, obsahují mnoho rezervních živin a mohou přežívat dlouhou dobu v nepříznivých podmínkách.

Většina hub se může množit buď nepohlavně nebo pohlavně; takové houby se nazývají perfektní. Některé houby nejsou schopné pohlavního rozmnožování, nazývají se nedokonalý. Při rozpoznávání hub se využívá vlastností metod rozmnožování a stavby reprodukčních orgánů. Tyto vlastnosti tvoří základ jejich klasifikace.