Geometrické parametry svaru – Ruční obloukové svařování
Šířka svaru – vzdálenost mezi viditelnými čárami natavení na čelní straně svaru při tavném svařování.
Konvexnost svaru je určena vzdáleností mezi rovinou procházející viditelnými liniemi hranice svaru s obecným kovem a povrchem svaru, měřeno v místě největší konvexity.
Hloubka penetrace (penetrace) představuje největší hloubku natavení základního kovu v průřezu svaru. Jedná se o hloubku průniku svařovaných prvků spoje.
Tloušťka švu zahrnuje konvexnost svarové housenky a hloubku průniku (t = q + K).
Mezera je – vzdálenost mezi konci svařovaných prvků. Nastavuje se v závislosti na tloušťce svařovaného kovu a je 0-5 mm (velká velikost – pro silný kov).
Charakteristickým znakem tvaru švu je faktor tvaru svaru KП– koeficient vyjádřený jako poměr šířky tupého nebo koutového svaru k jeho tloušťce. Pro tupý svar Кп = e/t. Optimální Кп – od 1,2 do 2 (může se lišit v rozmezí 0,5-4).
Další charakteristikou tvaru švu je koeficient konvexnosti svaru, který je určen poměrem šířky švu ke konvexitě švu: Ку = e/q. Koeficient Kу by nemělo přesáhnout 7-10.
Šířka svaru a hloubka průvaru závisí na metodě a režimech svařování, tloušťce svařovaných prvků a dalších faktorech.
Obr. 3.8. Geometrické parametry tupého svaru
Rohový svar
Prvky geometrického tvaru rohový svar (obr. 3.9) jsou: noha sutury k, konvexnost švu – q, vypočítaná výška švu — p, tloušťka švu – .
Obr. 3.9. Geometrické parametry koutového svaru
Noha pro koutový svar — nejkratší vzdálenost od povrchu jednoho ze svařovaných dílů k hranici koutového svaru na povrchu druhého svařovaného dílu.
Konvexnost svaru je určena vzdáleností mezi rovinou procházející viditelnými liniemi hranice svaru s obecným kovem a povrchem svaru, měřeno v místě největší konvexity.
Odhadovaná výška rohového svaru — délka kolmice klesající od bodu maximálního průvaru na spoji svařovaných dílů k přeponě největšího pravoúhlého trojúhelníku vepsaného do vnější části koutového svaru.
Tloušťka koutového svaru — největší vzdálenost od povrchu koutového svaru k bodu maximálního průniku základního kovu.
Pokud je šev konkávní, změřte konkávnost koutového svaru. Je určena vzdáleností mezi rovinou procházející viditelnými liniemi hranice koutového svaru se základním kovem a povrchem svaru, měřeno v místě největší konkávnosti.
V závislosti na svařovacích parametrech a formě přípravy svařovaných hran dílů se mohou podíly základních a usazených kovů při tvorbě svaru výrazně lišit (obr. 3.10).
Obr. 3.10. Plochy průřezu roztaveného obecného kovu a naneseného elektrodového kovu
Koeficient podílu základního kovu ve svarovém kovu je určen vzorcem
kde F – plocha průřezu svaru vytvořeného roztavením základního kovu; F3 – plocha průřezu svaru tvořeného naneseným elektrodovým kovem.
Při změně podílu základních a přídavných kovů při tvorbě svaru se může změnit jeho složení, a tedy i mechanické, korozní a další vlastnosti.
Hlavní typy a konstrukční prvky svarových spojů pro ruční obloukové svařování jsou regulovány GOST 5264-80.