Dobré krůtí | Pikabu

V 70. a 80. letech naše rodina každé jaro kupovala z venkovského inkubátoru padesát kuřat a padesát kachňat, která s láskou odchovala a z nich připravovala bohatý vývar nebo je pekla vcelku. Na jaře, v rámci reforem pomocného hospodářství, byl do drůbežárny vypuštěn jeden indický kohoutek a čtyři indické slepice.

Indipetka okamžitě pochopil, že je potřeba mocenského převratu, a šel ušlapat všechny ptáky po sobě, aby posílil svou autoritu. Dokonce i brojlerové kohouty. Kohouti se na něj dívali podezřele a pravděpodobně ho pronášeli sprostými slovy, ale ve srovnání s Indipetkou vypadali jako hubení chlapi ve srovnání s Valujevem. Krůta třásla peřím a zvedala za sebou prach. Celkově vzato bylo zařazení do hejna úspěšné a ptáci následně koexistovali celkem pokojně.

Můj starší bratr mě povzbuzoval, abych krocana škádlil. Ukázalo se, že stačilo se před něj postavit a začít napodobovat krocaní bublání: krocan se nejprve načechral, roztáhl křídla, ocas a všechno peří, pak začal křičet a přiblížil se. Červená náušnice nad zobákem se zvedla a vystrčila jako narvalí roh. Načechraný krocan je poměrně velký pták, takže jsme s bratrem vyskočili a utekli z drůbežárny. Krocan nás pronásledoval až k bráně, tam se zastavil a vyfoukl. Zároveň se nikdy nepokusil o pomstu.

Od začátku bylo jasné, že přísná povaha krocanů pramení z jejich vrozené idiocie. V mořích se vyskytují mečouni, pilovití a kladivouni. A mezi ptáky je jeden idiot, a to je krocan. Možná byl milostný akt s kohouty důsledkem této tragické okolnosti.

Dovolte mi začít tím, že po pár týdnech začaly krůty snášet vejce. Normální pták se schová v křoví, běží do stodoly a vykonává svou práci v tmavém koutě. Krůta nafoukne vejce, kamkoli ji donutí. Po celém drůbežářském dvoře se začala objevovat velká, pestrá vejce, včetně napajedla. Chcete-li pochopit, jaké to v létě je v naší oblasti (Kalmykia), musíte zapálit plyn v troubě, počkat pár minut a strčit tam hlavu. I když ne, tohle je nějaká výzva k sebevraždě. Obecně je tu takové horko, že když nezalijete zahradu dvakrát denně, nemáte zahradu za den, na záhonech je křupavé seno. Takže krůtí vejce byla tepelně ošetřena ještě před inkubací.

Vejce od čtyř krůt, poté co dosnášely vejce, byla sesbírána a umístěna do velkého hnízda ve stodole na drůbežárně. Hindustado se zájmem sledoval, jak lidé vykonávají ptačí práci, a když byla hotová, hinduistický otec odstrčil své ženy lesklými boky, přistoupil k hnízdu a vylezl na něj.

Vykrmená zdechlina se začala na vejcích vířit a zpod krocana se ozvalo žalostné praskání. Rodiče společně stáhli rozhořčenou slepici (ach, to zní hrozně – ale seděla na vejcích a slovo „odchýl“ neexistuje) z hnízda, ale ona se tam dál řítila s srdcervoucím křikem a bránila se žlutými, sukovitými tlapkami. Krocana se osamostatnila a manželky se zmateně zastavily před hnízdem. Pak na něj všichni společně vylezli.

Indipetka se začal nudit. Přestal klovat do krmení a honit kohouty. Všechno na něm svědčilo o tom, že upřímně trpí bez práce svého života – chovu nových krůt. Aby o něj úplně nepřišel, navrhla mu matka, aby si sedl na slepičí vejce koupená od souseda. Pták byl ohromen radostí, slepičí otčím se na vejce usadil, načechral se a začal je zahřívat.

Zahřál se tak silně, že nešel ani pít, ani jíst. Rodiče dali vedle hnízda napaječku a krůtítko a krocan na pár vteřin běžel, aby se naplnil, a pak hned odskočil zpět. Některá vejce hned na začátku praskla a pod ním vyschla, zbytek vylíhl dvacet osm krůtích dní. Žádné z vajec se nevylíhlo a ačkoli se mláďata začala vyvíjet, zdálo se, že se pod ním prostě uvařila.

Krůtky také seděly na hnízdě a v den vylíhnutí začaly bratrsky rozdělovat kuřata: jen ne jako se dělí živá mláďata, ale jako se dělí grilované kuře. Ti idioti začali krůty trhat na kusy a dělali pekelný hluk. Pouze lidský zásah zabránil zničení celého plodu: matky byly rozděleny do samostatných koutů s várkami vajec.

Po vylíhnutí byla krůtí mláďata odnesena do domu a umístěna do samostatné budky pod rozsvícenou lampu. V sousedních budkách pištěla jednodenní kuřata a kachňata. První potravou kuřat bylo natvrdo uvařené vejce a nadrobno nasekaný kopr. Zpočátku nikdo nechápal, co má dělat, a museli jste ťukat ohnutým prstem o krmítko, jako byste si sem prst přišel pro pořádné palivo. Všechna kuřata měla měkké chmýří, tenké růžové tlapky a kulaté černé oči; zpočátku se lekla vniknutí ruky do budky, pak se zájmem přiblížila a napodobila váš prst. O pár minut později už celé hejno klovalo a plnilo si bříška.

Pak nastal den vypuštění kuřat do drůbežárny. V této době jim už narostlo peří a byla dostatečně velká, aby je neunesl poryv větru.

Krůty si pamatovaly, že jejich rodinným krédem je idiocie. V budce to nebylo tak zřejmé, ale na drůbežárně je často musely vyndávat z napajedla. Z nějakého důvodu nikdo jiný nezkoušel, kolik vody se dá vypít, když se do napajedla strčí celá hlava a drží se tam dlouho, předlouho, dokud z nosu nepřestanou praskat vzduchové bubliny. Nikdo jiný neusnul na okraji mokrého koryta s rmutem ani do něj nespadl. Navzdory dohledu se dvě krůty utopily. Zbytek si vykopal tunel pod plotem a odešel na pole.

Štěně, kříženec divočáka a percherona, volně pobíhalo po polích. Teta si myslela, že je to hlídací pes. Štěně uvidělo hejno krásných, pestrých krůt a začalo je honit a kousat. Maminka v té době plela záhony v okolí a přiběhla s klackem, který vytrhla z plotu. Poté, co psa odehnala, sebrala nesnědené jídlo a odnesla ho do ordinace. Pár krůt mělo pokousaná záda a s každým nádechem se jim z ran dělaly červené puchýře. Maminka není veterinářka, ale vzala si streptocid, posypala ho na rány a zašila je obyčejnou jehlou a nití stehem přes okraj.

Slepice novou krůtí mašli neschvalovaly a začaly strhávat obvazy a zobáky vyklubávat stehy. Museli jsme izolovat operované a měli jsme novou bolest hlavy – stopování tunelů. Mimochodem, je velmi obtížné vytáhnout krocana, který se už hluboko zaryl do tunelu: uvnitř se zakotví tlapkami a křídly a kope drápy.

Do zimy všechny přeživší krůty vyrostly a seděly na plotě jako supi, s holými, vrásčitými krky vtaženými do peří. Vypadalo to velmi epicky: černobílý prkenný plot, za ním holý strom a na plotě tlusté, těžké krůty, pod nimiž padaly bílé klikaté chomáče trusu. A přes to všechno padal sníh. Jen jedna krůta si uvědomila, že v zimě je zima, a spřátelila se s prasetem, aby s ní spala ve stodole, pod teplou stranou.

Upečené a plněné rýží a jablky byly krůty mnohem příjemnějšími mazlíčky než za života. Po roce trápení se s krůtami se moje rodina rozhodla, že si tuto zkušenost už nebudeme opakovat, a už jsme si žádné další nepořídili.