Co můžete říct dětem o lišce

Jeho srst je načervenalá se zlatým nádechem, jeho ocas je dlouhý a načechraný, jeho tlama je prodloužená, jeho uši jsou velké a vztyčené, jeho uši jsou štíhlé a tenké.

Toto zvíře je oblíbeným hrdinou mnoha ruských lidových příběhů, chytrý a mazaný, každého oklame!

Právo! Liška! V pohádkách jí říkají „liščí sestřička“, „liška Patrikeevpa“, „drbna-liška“ a vždy důmyslně klame důvěřivá zvířata, ptáky a lidi. Lišku také nazývají zrzavou kráskou a říkají o ní: “Liška je krása celého lesa!”

Kožich lišky je bolestivě krásný: někdy ohnivě červený, někdy šarlatový, někdy červenohnědý. Lišky nemění barvu po celý rok. Ale s nástupem zimního chladu se liška stává velkolepější a teplejší. Na tlapkách mu roste hustá srst, vypadá to, jako by liška měla na sobě plstěné boty.

A jaký nádherný, hustý, lesklý ocas má liška! V největších mrazech si může lehnout ke spánku přímo na zasněžené posteli a zakrýt si nos a tlapky chlupatým ocasem. A zima jí nevadí!

Proč si myslíte, že je srst na špičce liščího ocasu úplně bílá?

Nejen pro krásu. Když se za soumraku v hlubokém lese liščí mláďata rozběhnou za matkou, bílý ocasní kost jim slouží jako vodítko, které jim brání zabloudit a zabloudit.

Proto si liška chrání ocas, schovává se ve vlhkém, bouřlivém počasí a snaží se nezkazit svůj drahocenný kožich.

– Proč se říká „Liška je krása celého lesa“?

-Jak vypadá liška?

— Jak se mění oblečení lišky na zimu?

Liška je mrštné a opatrné zvíře.

Žije v houštinách lesa a ne každý ji uvidí ve volné přírodě.

Přes den se liška schovává v hluboké noře, kterou si udělá v hustém lese, často na písečném svahu potoka nebo řeky zarostlé hustým křovím.

Někdy liška obsadí jezevčí noru. Jezevci jsou totiž neúnavní stavitelé. Jezevec si staví svůj domov s dírami a dlouhými chodbami – ukáže se, že to není jen díra, ale celé podzemní město.

Mazaná liška ví, jak dostat svého majitele z domu! Jezevec je nejen výborným stavitelem, ale také mimořádným čističem – nesnáší žádnou podestýlku v blízkosti svého domova. Takže liška toho využívá a nechává trus poblíž jezevčí nory. Jezevec ho pilně zakopává, ale nakonec ho to omrzí: chudák opustí svůj domov a odejde jinam.

– Jak se jmenuje liščin dům?

-Čí dům může liška obsadit?

V noci jde liška na lov. V létě je pro ni v lese dostatek potravy. Liška žere brouky i žáby, chytá hbité ještěrky, ničí hnízda ptáků postavená na zemi a dokáže ulovit i mládě, které se ještě nenaučilo dobře létat. Loví zajíce a vodní krysy, hledá hnízda hrabošů. Rusovlasý lupič se rád toulá poblíž lesních potoků a řek v naději, že uloví mladou, nezkušenou kachnu.

V létě a na podzim, když v lese dozrávají bobule a dozrávají plody, si na nich kmotřička liška ráda pochutnává.

V zimě život v lese zamrzne a hlavní potravou lišky se stávají hraboši. Liška má velmi bystrý sluch a bystrý čich. Toulá se po poli, přikrytá bílou nadýchanou přikrývkou, a poslouchá myši, které skřípou ve svých dírách pod sněhem. Pokud cheat ucítí myš, tiše se připlíží a pak vyskočí vysoko a hlasitě narazí do sněhu všemi čtyřmi tlapkami! Ubohé myši, které slyší hrozný řev a nechápou, co se děje, vyskočí hrůzou z díry. A to je vše, co mazaná liška potřebuje! Zachraň sebe, myš, protože “Liščí kmotra má ostré zuby!”

Fox myši

Leden fouká zima.

Tetřívek obecný, tetřívek obecný, tetřev hlušec

Pohřben hluboko ve sněhu:

Zahřeje je jako kožešina.

Lesem se toulá liška,

Hledáte něco, z čeho by se dalo profitovat.

Les zamrzl, všude kolem byl zvuk,

Liška má ale citlivý sluch

Slyší: vrtění, pištění

V norcích jsou vrhy myší.

A ten cheat rychle, rychle

Nadýchaný sníh se trhá,

A ty malé myšky utekly,

Jednou. a schoval se pod kupku sena!

A takto mluvil o lovu lišek spisovatel a fenolog D. Zuev.

„Sníh je už hluboký, ale v lesích ještě není krusta. Zvířata se topí až po uši v sypké závěji. Proto liška vyráží do pole lovit myši, lovecky řečeno „myš“.

I ze silnice je jasně vidět liščí myš. Běhá, jako by plaval přes pole. Její ohnivý třešňový kožich se na slunci třpytí.

Najednou z plného lomu liška ztuhla jako bronzová soška a poslouchala. Někde zapištěla ​​myš.

Liška tedy skočila a kouřový chochol jeho načechraného ocasu vstal jako svíčka. Skok – a myš je ve spárech drbů. Kolik milosti má tato mazaná hrdinka pohádek, bajek, písní a výroků ruského lidu.

Všechno jako na pramenech nechodí, ale tančí!

Zdá se, že liška má radost ze studeného slunce a lesku sněhu a je pro ni zábavné bavit se zábavnou hrou s myšmi!“

Liška také loví zajíce. Schová se za zlatý kmen staré borovice a počká, až zpoza keře vyskočí neopatrný zajíček.

V zimě může liška dokonce navštívit vesnici. Pokud nejsou dvířka kurníku pevně zavřená, červený podvodník vleze do stáje a „spočítá“ kuřata.

Liščí pták

Na střechách ležel první sníh,

Naplnil zahradu kožešinami.

Drůbež dívka v červeném kožichu

Přišel jsem spočítat kuřata.

– Přistupujte beze strachu,

já pohostím všechny jáhly,

Pobavím tě písničkou – pohádkou,

Před spaním si zdřímnu.

Ale ve stodole to není vtip

Slepice a kachny křičely,

Utíkat tak rychle, jak jen dokážu.

Pes začal hlasitě štěkat,

– Známe toho ptáka!

Tohle je mazaná liška!

— Co jí liška (koho loví) v létě? A v zimě?

– Pamatuješ a řekni mi, jak liška myšky?

Brzy na jaře si lišky začínají hrát a tančit. Zvířátka stojí před sebou na zadních nohách a předvádějí legrační kroky, jako by tančily foxtrot. Mimochodem, název tohoto tance přeložený z angličtiny znamená „liščí krok“.

Brzy se v hluboké noře na svahu potoka, lesní říčky nebo v díře pod kořeny stromu objeví malá bezmocná liščata.

Lišky jsou velmi starostliví rodiče. Vychovávají spolu děti. Tatínek bedlivě a bedlivě hlídá sezonu, chodí na lov, získává potravu pro svou početnou rodinu. Matka liška neopustí svá mláďata ani na minutu. Mláďata lišek rychle rostou, už po dvou týdnech otevřou oči a po dalším týdnu až dvou si vesele hrají na lesní mýtině u póru, hulí, vrčí, řvou, stejně jako štěňata, koušou se do krku, pak na ucho.

Pokud člověk objeví liščí čas, liška odnese miminka na bezpečnější místo.

Když je mláďatům jeden a půl měsíce, začnou samostatně lovit, chytat hmyz, kuřata a myši.

Matka liška dává dětem první lekce lovu.

V létě v hustých vysokých trávách vesele cvrlikají cvrčci a kobylky, jako by hráli na kouzelné housle. Někdy vyskočí vysoko a létají z místa na místo rychlostí blesku.

Chytrá liška, která si všimne kobylky, která se na slunci mihne jako na pružinách, vyskočí za ní, cvaknouc zuby a chytí ji v letu.

Mláďata pečlivě sledují svou matku, a když zjistili, co se děje, snaží se ji napodobit.

Děti se buď točí na jednom místě, pak spěchají za kobylkou přes mýtinu, pak skočí a pak se plazí po trávě, dokud nejsou úplně vyčerpány.

Když si trochu odpočinou, pokračuje lesní lekce. Je to, jako by matka liška říkala dětem: “Když se v létě naučíte chytat rychlé kobylky, neuteče vám ani myš v zimě!”

— Jak se jmenuje matka liščích mláďat?

— Kdy rodí liška mláďata?

— Kdy začnou liščí mláďata sama lovit?

Nebezpečným nepřítelem lišky obecné je vlk. V těch lesích, kde je mnoho vlků, nejsou téměř žádné lišky. Dokáže útočit na lišky a rysy a lidem se velmi líbí nadýchaná a hřejivá srst lišky, proto lišky loví.

Liška a pes

A dala se do běhu.

Jako červené světlo

Záblesk mezi borovicemi,

Jasně zablikalo a zmizelo!

— Jaké nepřátele má liška?

— Jaké znáš básničky, písničky, pohádky, hádanky o liškách?

– Vymyslete hádanky o lišce.

Jak ptáci naučili lišku lekci

Jednoho dne přiletělo hejno vran a strak ke staré sově pro radu. Ptáci si jí začali stěžovat: “Ryšavá liška lupičská nám nedovoluje žít, ničí naše děti a bezbranná kuřátka!” Moudrá sova přemýšlela a přemýšlela a přišla na způsob, jak dát lišce lekci.

Liščí kmotra se vrátila z lovu, vlezla do nory a sladce si podřimovala.

Najednou slyší hluk, křik. Liška se vyděsila: “Co se stalo?” Vyskočila z díry a uviděla straky a vrány, jak sedí na větvích stromů, krákají, cvrlikají, spílají lišce:

– Proč, ten a ten, ničíte naše kuřátka?

– No tak, už mlč! Nenecháš mě spát! Tady jsem!

V odpověď ptáci křičeli ještě hlasitěji: “Nenecháme tě spát, nenecháme tě!”

Liška běhá od stromu ke stromu, ale nemůže nic dělat. Ptáci sedí vysoko, liška na ně nedosáhne!

Red byla unavená a hladová a chtěla sníst lahodného zajíce. Procházela se zasněženým lesem a v prohlubni uviděla čerstvé stopy zajíců.

– Jo, tady hodovala kosa! Svačil olšovou kůru. Teď zůstanu i já bez oběda!

Po stopě zajíce se plíží liška a za nimi letí hejno vran a strak, ptáci krákají a křičí na plné hrdlo.

– Zajíčku, zajíčku, pozor! Přichází zrzavý lupič!

Zajíček je zaslechl, vyskočil zpod keře a dal se na útěk – koleje se zkroutily, popletly, zkus, liško, chyť toho bokem!

Takže drby zůstaly bez oběda.

A ptáci štěbetají:

– Slouží vám správně! Dobře ti slouží, rudovlasý lupiči!

Proč se ptáci rozhodli dát lišce lekci?